Nerdí život no. 3

Zkouškové na koleji se pozná tak, že jsou v automatu na pití vyprodaný všechny energiťáky… A to je to takovej ten velkej, jak za sklem vidíte, jak k vám to pití jede. Energiťáky jsou tam asi v 10 přihrádkách. Včera jsem vykoupila ten úplně poslední. Muhehe… A pak jsem se rozhodla, že už to ošklivý chemický ble nebudu pít, tak tady teď zobu čistou přírodní guaranu, ovoce a zeleninku.Continue Reading

Pan “Miluju Víno” osobně

Jen taková večení přemýšlecí chvilka…

bookPoslední dobou zjišťuju o kolik je to lepší člověk než já. Zjišťuju, že i když se mi na něm některý věci nelíbí, tak ty další, kterých se drží, opravdu mají svou hodnotu a on je dodržuje. Nezáleží na tom, kolik cigaret denně vykouří, nebo jestli se občas lehce připije a plácá nesmysly, protože i když je v takovýhle situaci, nikdy nezapomíná na to, kým je. Já se oproti němu nechávám až moc snadno okouzlit nebo strhnou situací a zapomínám na to, co se mi líbí a co se mi nelíbí a chovám se tak, jak bych se jindy v životě nechovala.

S Ním je to všechno snadný, je snadný být šťastná a cítit se svobodná, protože on mě zná do puntíku, takže nemá cenu mu dokazovat něco jiného. Každému bych přála někdy někoho takového potkat.

S panem “Miluju Víno”…

Koupíme si víno. V pomačkaný petláhvi, ale nám to nevadí. Z vinárny je vždycky moc dobrý. Není to jako ta břečka ze supermarketu. Dáme dohromady poslední drobáky a koupíme si krabičku kvalitních cigaret. Trávu a levný „Viceroyky“ ať si kouřej zelenáči.

Svítí sluníčko? Půjdeme pryč, daleko. Špinavý město necháme za zádama a půjdem, poběžíme, budem skákat a blbnout na louce v oranžovém světle zapadajícího slunce. Usteleme si v trávě, posadíme se v objetí a budeme vnímat vzájemnou přítomnost. Budeme si podávat z ruky do ruky tu pomačkanou láhev a navzájem si po tisící připalovat cigaretu. Ten slib společně strávených nocí ukrytý v tomto gestu už ztrácí svou podstatu. Jsme spolu.

s-panem-miluju-vino

Prší? Padá sníh? Připálíme si v přístřeší autobusový zastávky, ale do čmoudící a vrzající kraksny nenastoupíme. Půjdeme pěšky. Necháme se zasypávat vodou padající z nebe. Nevadí, že promokneme až na kost a kůži nám zvrásní přílišná vlhkost. Jsme šťastní. Hřeje nás naše láska. Dorazíme do tepla pokoje, nahážeme na postel spoustu peřin a polštářů a stulíme se k sobě. Pustíme si těžce sháněný gramofonový desky na aparátu po babičce nebo koukáme na film s hlubokou myšlenkou. Pití vína společensky pozvedneme a pijeme ho z nízkých širokých skleniček – připomíná whiskey. Ale my rádi víno. Střídavě s obrazovkou se díváme jeden druhému do očí. Čteme v nich všechno, všechno, co ani slova vyjádřit nemohou. Jsme spolu.