Informace o studentské anketě mezi prváky na MFF a její výsledky

Copak Clairka dělala, když půl roku na blog nepřispívala?

Samozřejmě, že vášnivě studovala a prohlubovala svou lásku k matematice…

Zaznamenala jsem spoustu ohlasů na anketu, většinou zprostředkovaně od kamarádů. Někomu se anketa líbila, někomu se nelíbila, někdo v tom smysl neviděl, někdo ano, někdo se ptal, proč. Mám trochu tendenci všechno to vysvětlit.Continue Reading

Nerdí život 2.0

Muhehe… v pondělí mi začíná druhý ročník na MFF a přemýšlím, jestli se mám snažit vzpomenout si na to, co jsme dělali vloni. Myslím si totiž, že to budu potřebovat.

Mám zvláštní a neurčitý pocit. Denní rozvrh mám nabitý od rána nejméně do sedmi do večera, i když nejvíc hardcore bude středa, kdy v 8 ráno opustím kolej a vrátím se v 11 večer. A přesto se na to všecko tak hrozně nedočkavě těším, na ten pocit zaměstnanosti, aktivity, pohybu, práce… Jsem v procesu konkurzu do orchestru a po včerejší zkoušce myslím, že tam budu chodit jako za odměnu, protože je to tak skvělé, někde si zahrát, chvilku myslet úplně jinak, nehledě na to, že dirigent mluví skoro celou dobu anglicky, protože jsme takové mezinárodní seskupení, baví mě to, až se intenzity té emoce skoro děsím.Continue Reading

Nerdí život no. 2

Mám tolik plánů na prázdniny, mám tolik nápadů co dělat, ale nejdřív, než to všechno zrealizuji musím dokončit semestr. Jak ráda bych šla ven, fotila, psala, hrála na kytaru nebo na hornu… a stejně musím nejdřív otevřít sešity a skripta a dostat do hlavy informace potřebné pro složení zkoušky. Doufám, že se ten elán dělat ty další věci je tak nevytratí. Nechci to všechno donekonečna odkládat, ale sama sobě zakazuji takové to dlouhodobější rozptýlení. Je fajn odpočinout si na dvě hodinky, ale nemůžu se prostě pustit úplně naplno do něčeho, s čím bych si chtěla hrát a užívat si činnost. Leč příští týden budu mít volno, takže se do něčeho pustím, aby mi ten poslední měsíc do prázdnin lépe utekl.

Obrázek: http://scotto.deviantart.com/

Nerdí život no. 1

13.5.2015 – 18:00 Knihovna

sawsan-0.deviantart.com
sawsan-0.deviantart.com

Asi nedokážu úplně popsat takový ten pocit, který mám vždycky, když mám čas trochu přemýšlet, ale nemám čas psát. Třeba jedu tramvají nebo vlakem, nebo jsem na procházce a hlavou mi běží příběh nebo nástin příběhu, cokoliv, co by se dalo zapsat a věřím, že by to bylo úžasné… A pak přijdu do školy a musím se soustředit na něco jiného, nebo přijdu na kolej a jediné na co myslím je jídlo a postel. Ted mám chvilku v knihovně a o všem tak nějak přemýšlím a zamýšlím se nad tím, proč že to vlastně nemám čas psát. Protože psát pro radost se dá třeba i jen dvacet minut denně a je to super pocit. Třeba si jen napsat pěknou glosu.

Takže, přestože je ted to zkouškové, zkusím aspoň maličko psát a bavit se tím, abych se nezbláznila a protože věřím, že to jde.

Možná že se ze mě díky tomuhle rozhodnutí stane světová blogerka, ale kdo ví. Necháme ten souboj na mě a na čase a já věřím, že se během chvilky dostaneme do příjemné souhry a budeme si rozumět.

Continue Reading

Konec…

No, konec mého psaní tedy určitě ne.

The dead end - aquasixio.deviantart.com
aquasixio.deviantart.com

Konec je dobrý a zároveň smutný a někdy bolestný, ale není třeba zoufat. Konec taky znamená začátek něčeho nového, co nás v životě překvapí.

Konec nám umožňuje osvobodit se od starých nánosů humusu na naší osobnosti; něco jako znovuzrození. Konec dne – dáte si koupel a uložíte se ke spánku a ráno začínáte znovu.

Konec a odhodlání k ukončení čehokoli vyžaduje hodně duševní síly, ale jen slabí nebo hloupí nedokážou včas skončit. I všechny babičky, maminky a další chytrolíni říkají, že „v nejlepším je třeba přestat“ a i když s tím tak úplně nesouhlasím, má to něco do sebe… Jen bych možná řekla, v horším a ještě horším je čas posunout se dál.

Když něco nemá konec, tak je to divný, třeba jako když jedete dva dny nonstop a pořádně se nevyspíte, možná vydržíte nějaký čas hrozně nabití energií a aktivní, ale pak se to všechno vrátí.

Konec bych chtěla dát častému výskytu těchto článku typu, víte vy, že je něco takhle? A co na to říkáte… Konec tomu a prokrastinaci a začátek pořádného psaní. Připravuji pro vás tak jako report z osobního života, aneb jak se dá suprově blbnout, když sice máte pořád spoustu práce, ale stejně chcete dělat další a další věci.

Takže těšíte se na konec tohohle článku a něco nového, co přijde?

Rozptýlení pro pozůstalé

Upozorňuji, že vulgarismy v článku obsažené jsou tam schválně, ale že nejsem žádný sprosťák.(…většinou) Jenom prosím, děcka, nečtěte to nebo to pak nevyprávějte doma rodičům. :)

Víte, co je zajímavé? Na jednu stranu jsou součástí naší kultury hororové filmy, sci-fi, záměrné nechuťárny neboli naturalismus (i když třeba porovnávat Zolu a soudobé blbosti je fakt úlet mimo galaxii), absurdní dramata, detektivky, akční filmy, kde jeden hezkej týpek zabije 200 ošklivejch (mě se teda stejně skoro vždycky líbí ti „špatní“ a ne ti hodní), úchylárny a porno. Na druhou stranu hledáme jak se poučit a zlepšit si život, hledáme kouče, zenové mistry, učitele, jogíny, čteme poučné knihy, návody na štěstí, hledáme tajemství úspěchu.

A pak přijdeme na přednášku a ten náš duchovní představený použije slovo MRDAT a RŮST v jedné větě ani se nestačíme divit. No a pak skončí u toho, že nám řekne, ať pošleme DO PRDELE všechno starý, co nás otravuje a začneme od znova a nenecháme si SRÁT na hlavu.

NRP-SNP-250x250-gA všichni jsou hrozně zděšený z toho, co všechno najednou není v jejich novým životě tabu. Proč na jednu stranu vyhledáváme porno, akční filmy a všechny tyhle nechuťárny a na druhou stranu se tváříme jako měsíček na hnoji na celý naše okolí? No, přiznejme si, že bychom nejradši mrdali se šéfem nebo se šéfovou, dokud bychom mu/jí nevymrdali z hlavy nápad, aby nám přidal/a práci, poslali do prdele každého, kdo nás sere, a konečně vysvětlili rodičům, že si jich nesmírně vážíme a milujeme je, ale že už si od nich necháváme srát na hlavu kurva dlouho a chceme taky žít vlastní život. Zapomněla jsem, že všichni chceme zažít tu mystickou mrdačku našeho života, orgasmus při kterém zařveme jako o život a prožijeme ho klidně i několikrát za sebou. Ale ne, my to neuděláme, nezkusíme ze sebe vydat to nejlepší, nezkusíme si říct nahlas svůj názor, nezkusíme se něčemu věnovat tak, že nás to pohltí, sežere zevnitř a roztrhá na kousky tak, že budeme u konce vrnět blahem. A víte proč? Protože se budeme radši doma tajně koukat na porno a pak mazat historii v prohlížeči, otevřeme si pivo a podíváme se na nějakej pořádnej masakr, abychom na všechno zapomněli. A víme taky, co to z nás dělá? Veliký PŘIZDISRÁČE.

http://ebonylace.deviantart.com/
http://ebonylace.deviantart.com/

Protože je prostě snazší chovat se podle nějakých „norem“ a hlavně nevyčnívat z davu. Radši dělat, že jsme se všema kamarádi, a podstupovat nesmyslný testy kamarádství, vést otravný debaty o věcech, který nás nezajímají, jen proto, abychom měli „kamarády“. Takováto snaha být se všemi za dobře se nám ale stejně dříve nebo později nevyplatí, určitě to všichni znáte. Je to ten moment, kdy nám dá život takříkajíc do držky.

Neserte u zdi, ale třeba rovnou uprostřed Václaváku, protože to si pak aspoň zvyknete na to, jak se vám lidi koukají na prdel a nebudete překvapený, až jednoho dne někoho potkáte i u tý zdi.

Náročné dny, trápí nás školství?

Typický zápis do blogového deníčku, zveřejněné informace berte prosím s nadsázkou.

Musím vám říct, že uplynulý týden byl děs běs (jak říká s oblibou jeden nejmenovaný čelista). A není se

addy-ack.deviantart.com
addy-ack.deviantart.com

čemu divit. Za krk nám dýchá předzvěst blížící se maturity, hrozba NSZ od společnosti Scio a samozřejmě krásné jaro plné koncertů a skvělých akcí, lákající krásným počasím ven a nedbající na to, že někdo musí sedět mezi kamennými zdmi školy a trpět ve vydýchaném vzduchu. A jaké jsou reakce rodičů, babiček a dědečků a dalších příbuzných?

Všichni jednoznačně tvrdí, že nás v té škole trápí, za nich se prý toho tolik neučili a nebyla to taková zátěž. Možná už si to ale tolik nepamatují a zdá se jim, že toho máme hodně prostě jen z toho důvodu, že jim věčný stereotyp z práce už nepřijde tak náročný, jako škola. Nebo je to zkrátka tím, že dřív neměli lidé takový rozhled a nevěnovali se tisíci dalším aktivitám okolo.

Můžu jako příklad uvést sama sebe?

Minulý víkend jsem strávila na hudebním soustředění. Marně jsem se v jeho průběhu snažila učit na nadcházející maturitu nanečisto, která ovládla celý minulý týden. A to ani nevíte, jak je skvělé, sedět po 4 hodinové písemce ještě další dvě hodiny na semináři, protože ten nám zkrátka nemůže odpadnout, abychom vůbec stihli do konce dubna všechno potřebné probrat… Achjo… Abych dostála své pověsti vzorného studenta, samozřejmě nic nehákuju a ještě se každé odpoledne učím a trápím hornu, abych si zachovala i muzikantské schopnosti. Večer padám do postele vlastně až ráno.

V pátek do školy nejdu, protože od rána vzdělávám děti školou povinné na výchovném koncertě a pozoruji jejich znuděné obličeje, které se jako zázrakem promění v nadšené, když se blíží konec koncertu a oni se mají vrátit do lavic, najednou ti mrňousové chtějí přídavek. Do školy si zajdu akorát na oběd a už zas mašíruju do „lidušky“ na zkoušku a taky se samo připravuju na svůj absolventský koncert. Večer vyrážím s nejskvělejší partičkou do kulturáku, teda, teď se to vlastně jmenuje „Club Milenium“ a je na něm napsáno „funagency“, časy se měěěníí… Noc maturáků, zdá se, má pro mě poprvé význam, protože vyhráváme sud piva a tlačenku, asi jsem se vážně všem líbila ve sněhu a v plavkách v našem maturitním videu…

Sobota je krušná, protože i v tento jinak krásný den musím do našeho ústavu a sice proto, abych se zúčastnila úžasných NSZ od společnosti Scio. Hlásím se na Matfyz, ale vážně jsem některé úlohy z těch testů nechápala. Buď to bylo únavou po akci, nedostatkem vzduchu v místnosti, nebo taky otráveností z celého týdne nekonečných písemek. Nevím, nevím, těším se na veřejnou oponenturu zkoušek…

Dneska jsem ráda, že už je konečně neděle, zas nebyl klid. Musela jsem se dostavit na zkoušku orchestru a díkybohu za maminku, která se bála, že mě vítr odfoukne a dovezla mě tam i nazpátek autem. Teď už jen rezignovaně zírám do kalendáře… Zítra test z biologie? NAS*AT!

Trápí nás, nebo se mi to jenom zdá?

Hudba

Úvaha psychopatova…

generalren.deviantart.com
generalren.deviantart.com

Vzdechy, skřeky, melodie, jejich útržky, šum davu, halasný hovor, osamělá píšťalka, nesmělý popěvek, sebevědomé prohlášení, blouznění nemocného sužovaného horečkou, opilcova cesta domů, deprese osamělého,… Všechno a ještě víc můžeš vyjádřit hudbou, slovem, postojem, pohledem,… A ani nemusíš být herec, hudební skladatel, umělec,… Stačí mít srdce na správném místě.

Vždycky jsem si přála najít peníze. Ale ne pětikorunu pod sedačkou v autobuse, i když ta se taky někdy hodí, chtěla bych prostě objevit třeba stovku, tisícovku,… Jen tak osamocenou na špinavým parkovišti mezi smradlavými plechovými obludami, jimiž se lidé rachotí z místa na místo, vozí si svá těžká pozadí a nechávají je těžknout ještě víc, i když by raději mohli jít pěšky, dýchat vzduch nasycený zplodinami jejich lenosti a vychutnávat si sluneční paprsky obsahující stále víc a víc škodlivého záření, protože se ani předchozí generace nedokázaly obejít bez laku na vlasy a ledniček. Jen tak zapadlou za postelí v hotelu na dovolený. V takovým tom malým, jak ho vlastní milí soukromníci, který dbají na blaho hostů a dá se s nimi po večerech sedávat ve vlahém vánku na terase a při dobrém vínu pomalu rozmlouvat. Pak bych tu mou bankovku klidně i nenápadně podstrčila právě jim a sledovala jejich radost z nálezu.

Mám řidičák a za chvilku to bude rok, co jsem se i já připojila k těm,kteří znečišťují ovzduší a likvidují zásoby ropy, ale stalo se jen jednou, že mi mí dárci DNA auto na nějakou delší cestu půjčili. Takže jsem si projezdila předepsané kilometry a teď už jen čekám, až si pořídím vlastní obludu a znovu si obnovím schopnost ji ovládnout.

Dostává mě, jak se sen o lidský společnosti s narůstajícím věkem a zkušenostma rozpadá a přitom nás stále učí, že ten, kdo poctivě pracuje, bude oceněn a lidé si ho všimnou a polepší si. Nejhorší asi je, když se celej den lopotíte a lopotíte a ve výsledku je to k ničemu a další den děláte zas tu samou práci, neposune vás to dál, nepotěší, nikdo se na vás neusměje. Jakmile vylezeme ze školy, není to samé “Dobrý den”, ”S dovolením”, “Děkuji”, ale spíš “Uhni!”, “Vypadni!”, “Naser si!”.

Lidi jsou divní. Očekávají hezké reakce, upřímnost, vstřícnost. Ale jen člověk promluví nebo něco udělá, jsou schopni z toho vyvodit takové závěry, že by se jeden až divil jejich představivosti. Z pouhého „Ahoj!“ se vyklube pomalu vyznání lásky a z malého odmítnutí je vybudována nenávist na celý život. Lidi si sedí v těch svějch komůrkách, ubohejch životech a chtějí přátele, chtějí aby je někdo poslouchal, miloval, ale místo aby zapomněli na své křivdy a nálady, dávají je sežrat i lidem, se kterými by se mohli bavit a být šťastní, obdivovaní, oblíbení a vítaní. (…) Chtějí květiny a zeleň, ale kácí lesy a stavějí velká betonová parkoviště. Předstírají, že se zajímají o životní prostředí, ale jen co našetří pár šlupek, jdou si koupit nové auto.

A jestli si myslíš, že tě mám ráda, tak si to nemysli, usmívám se jen na toho, kdo je pro mě zrovna v tuhle chvíli zajímavý a z koho něco vytěžím, nezajímají mě tvoje pocity, jen se tak tvářím, abych tě mohla vyždímat jako citrón, využít každej kousek tvojí duše a pak tě zahodit.

V tý melodii lidskejch životů, najdeš tolik inspirace a emocí, že můžeš hrát a zpívat a žít hudbou a nikdy nepouštět z rukou tu tvojí znějící krabičku nebo trubičku a oblažovat duše těch, který o to vlastně nestojí. Kdyby tě poslouchali jen ti, kteří o to opravdu stojí, cítí to a chápou to, tvoje vyprodaný koncertní sály, by teď byly prázdný a našel by se tam možná hlouček rozklepaných emáků a pár osamělých žen a mužů, možná pár dlouholetých partnerů…

Prokrastinace a zdravý způsob života

Tired_by_XxBirtaxX
xxbirtaxx.deviantart.com

Pracující si přicházejí domů a usedají k televizi, ke kafi, ke knížce, k novinám nebo rovnou padají do postele.

Studenti hodí tašku na zem, zapínají počítač a opět se pouštějí do studia a nebo, což nevím, jestli je horší nebo lepší, si pouštějí film nebo otvírají knížku a studium odkládají na pozdní noční hodiny, kdy se jejich mozek znovu probere a je schopen ještě pár hodin pracovat. V nejlepším (nebo nejhorším?) odkládají povinnosti na zítra, na pozítří nebo na neurčito.

Ach… a teď ta volba, co je nejlepší? Sama vím, že produktivnější je, když začnu pracovat někdy v osm večer a předtím se raději prospím. Rodiče, psychologové, doktoři a poradci ohledně zdravé výživy křičí hrůzou, že jde o nezdravý životní styl, můžeme ztloustnout, potřebujeme spát ještě před půlnocí a blablabla… Ale co dělat, když požadavky neústupně plní diář a vše postupně přerůstá přes hlavu?

Budeme snad žalovat systém, pravidla nebo vlastní či nevlastní touhu po vzdělání?

Miluju lidi, který to dělají jinak

Punkáče Pipes and Pints…

… protože punk nemá pravidla…

Blogy, který publikujou nejen denníčkové zápisky ze školy, protože tam je co číst a komentovat.

Šílence, co se nebojí udělat nějakou blbost i veřejně.

Vypsanou fixu…

… protože ta zvedne náladu vždycky tím svým abnormálnem…

Mého medvídka, protože tak jako on mě nedokáže nikdo obejmout a pana “Miluju víno” za to, že má trpělivost se mnou to víno pít, ať už je jakkoli trpký.