Informace o studentské anketě mezi prváky na MFF a její výsledky

Copak Clairka dělala, když půl roku na blog nepřispívala?

Samozřejmě, že vášnivě studovala a prohlubovala svou lásku k matematice…

Zaznamenala jsem spoustu ohlasů na anketu, většinou zprostředkovaně od kamarádů. Někomu se anketa líbila, někomu se nelíbila, někdo v tom smysl neviděl, někdo ano, někdo se ptal, proč. Mám trochu tendenci všechno to vysvětlit.Continue Reading

Nerdí život 2.0

Muhehe… v pondělí mi začíná druhý ročník na MFF a přemýšlím, jestli se mám snažit vzpomenout si na to, co jsme dělali vloni. Myslím si totiž, že to budu potřebovat.

Mám zvláštní a neurčitý pocit. Denní rozvrh mám nabitý od rána nejméně do sedmi do večera, i když nejvíc hardcore bude středa, kdy v 8 ráno opustím kolej a vrátím se v 11 večer. A přesto se na to všecko tak hrozně nedočkavě těším, na ten pocit zaměstnanosti, aktivity, pohybu, práce… Jsem v procesu konkurzu do orchestru a po včerejší zkoušce myslím, že tam budu chodit jako za odměnu, protože je to tak skvělé, někde si zahrát, chvilku myslet úplně jinak, nehledě na to, že dirigent mluví skoro celou dobu anglicky, protože jsme takové mezinárodní seskupení, baví mě to, až se intenzity té emoce skoro děsím.Continue Reading

Vůně bezinek

Dneska je krásný den a to vám musím říct, že se mi nejdřív nic nechtělo, ale jakmile jsem vyrazila ven na sluníčko, hned bylo všechno jinak. Vydala jsem se do lesa, kde mě objímaly stromy a pofukoval příjemný větříček. Navíc jsem byla pověřena natrháním bezových květů pro maminku na usušení na čajíček proti nachlazení.

vune-bezinekTa vůně byla omamná. Takhle snad bezinky nikdy předtím nevoněly. Nebo je to možná tím, že mám prázdniny, relaxuju, užívám si každý nádech a výdech, okamžik a chviličku. Teda, dneska na radnici jsem toho skoro litovala, když jsem musela skoro dvě hodiny stát na podpatcích a neopírat se zdi, protože se na mě upíraly pohledy všech rodičů a školního představenstva. Postavili nás ke zdi, jako bychom šli na popravu. Chápete to? Ředitel si vytáhnul 4 papíry složený do malýho čtverečku, rozbalil je a začal z nich číst svůj úžasnej projev, z nějž jedna stránka tvořila tyrádu jen o tom, jak jsou naše maturitní výsledky průměrné. Vážně není nic záživného těšit se na maturitní vysvědčení a poslouchat tyhle pesimistický kecy o tom, jak budeme muset příští rok na vejšce víc makat. Stejně už se těšíme jen na prázdniny a můj případ to není, že bych se na to vykašlala, ani není můj problém, že je vedení školy celý vedle z toho, že u nás 9 lidí neodmaturovalo.

Takže jsem se tam uvedla do krásného meditativního stavu, zapomněla na to, jak mě z toho rovného stání bolí záda a všechno jsem to vnímala jenom jako by se to dělo někde daleko ode mě a zároveň, jako by to bylo mou součástí. Myslím, že něco takového říkal David Deida ve své Cestě vášně; rozšířit vědomí až za tu naší celu tady v tomhle světě. Mimochodem, tahle jeho knížka je vážně hodně hustá a hovoří se v ní hlavně o mrdání, ale tak trochu jinak… pak jsem samozřejmě málem zakopla o červenej koberec, když jsem si konečně šla pro ty svoje cenný papíry.
Jak jsem tak byla opojená bezinkovou vůní, dorazivše domu jsem se pustila do výroby rychlé bezinkové limonády, na rozdíl od jiných receptů je tato hotová už za 24hodin a nemusí tak kvasit 6-10 dní na okně, trik je v tom, že se do ní přidá sušený droždí. Muhehe. Jsem na to zvědavá, takže Vám nejspíš zítra dám vědět, jak do dopadlo.

Nebo taky nedám. Protože budu otrávená…

Clairka is back – ODMATUROVÁNO

Zdá se to až neuvěřitelné, ale je to za mnou. Oficiálně jsem ve světě dospělých a překročila jsem ten jakýs takýs imaginární milník ve svém životě. Ne, že bych si přišla dospěle. A ne, že bych nepsala na blog, protože jsem se dva měsíce učila. Vůbec, vůbec… Sportovala jsem, hudebničila jsem, koncertovala jsem, věnovala jsem se takříkajíc osobnímu rozvoji, četla zajímavé knihy a zkoušela zajímavé činnosti a prostě už mi na blogísek nezbyl časíček **prosím vás, aby nedošlo k mýlce, předešlé sousloví bych z pusy nikdy nevypustila**.

A. Chystám změny. Jednak jste asi zaznamenali změnu designovou jenž razí heslo: v jednoduchosti je krása. Líbí?

Maturitní ples
Maturitní ples

A. Budu víc psát. Vážně. Slibuju. Během toho šílenství, co teď kolem mě probíhalo, nebyl pořádně čas, i když mám v sešitě usmolenou takovou jednu glosu k problematice státních maturit, ale to už je trochu pasé, takže rozmyslím, zda stojí za to publikovat.

A. Vytvořím si, asi prozatím tady, takovou sekci osobního rozvoje a trošku obchodní větev, ale neměla by Vás nějak vyrušovat ve čtení mých bláznivých žvástů. Zkrátka, práce nepoleze do zelí mé tvorbě a naopak, o to už se postarám, aby bylo všechno krásně přehledné.

Koukám tady na pohlenici z Grand Canyonu (ano, vážně jsem nedostala fotku se vzkazem po mailu, ale papírovou kartičku s obrázkem s velkou poštovní štamplí!) a těším se na prázdniny; já se Vám snad i těším na brigádu a na práci a na sluníčko a na kamarády a na pivo a na fesťáky a vůbec… Nejdelší prázdniny v životě se prostě musí patřičně využít, vycucat a vyždímat do poslední minutky. Zatím jsem však ještě nevymyslela, kam zařadím dlouhé spaní a válení v posteli, když ty dny je vyloženě škoda prospat, ale tak jednou za týden bych si mohla naordinovat spaní ne?

Zjišťuji dost dobře, že nemám nápad, jak pokračovati tento výlev dál, ačkoli jsem chtěla sdílet spoustu pocitů a dojmů z nově nabytého dospěláctví a ono nic a nic, asi je to prostě už tak normální, že to ani nestojí za řeč. Budu se na Vás těšit, budete-li chtít si číst :)

Prokrastinace a zdravý způsob života

Tired_by_XxBirtaxX
xxbirtaxx.deviantart.com

Pracující si přicházejí domů a usedají k televizi, ke kafi, ke knížce, k novinám nebo rovnou padají do postele.

Studenti hodí tašku na zem, zapínají počítač a opět se pouštějí do studia a nebo, což nevím, jestli je horší nebo lepší, si pouštějí film nebo otvírají knížku a studium odkládají na pozdní noční hodiny, kdy se jejich mozek znovu probere a je schopen ještě pár hodin pracovat. V nejlepším (nebo nejhorším?) odkládají povinnosti na zítra, na pozítří nebo na neurčito.

Ach… a teď ta volba, co je nejlepší? Sama vím, že produktivnější je, když začnu pracovat někdy v osm večer a předtím se raději prospím. Rodiče, psychologové, doktoři a poradci ohledně zdravé výživy křičí hrůzou, že jde o nezdravý životní styl, můžeme ztloustnout, potřebujeme spát ještě před půlnocí a blablabla… Ale co dělat, když požadavky neústupně plní diář a vše postupně přerůstá přes hlavu?

Budeme snad žalovat systém, pravidla nebo vlastní či nevlastní touhu po vzdělání?