Skřítčí zima

Asi se nedokážu i v klidném týdnu zklidnit natolik, abych napsala něco nového. Nápad by byl, ale není nálada nebo energie. Nicméně jsem našla jednu starší povídečku, tak doufám, že se Vám bude líbit a aspoň trochu připomene ty zasněžené romantické kopce a hory sněhu, když venku jen prší nebo sice padá cosi zmrzlého, ale hned při doteku země to taje.

skritekV zasněženém lese, skrytý pod jehličím, větvičkami a listím se ukrýval malý domeček. I přes to, že venku byly tuhé mrazy, v chaloupce bylo teploučko a útulno. U krbu v houpacím křesle seděl malý skřítek. Když se řekne malý, možná si představíte dítě, tento byl však menší než borůvka, zatímco věkem se mohl rovnat s nejstaršími duby v lese.

Aby mu bylo pěkně teploučko i zevnitř, popíjel po malých doušcích čaj. Nebyl to však výluh z bylin ledajaký, vylepšený byl totiž o velice důležitou esenci se schopností rozšířit člověku zorničky, donutit ho zčervenat, zmást jeho logický úsudek a zmátožnit mu jazyk; co si budeme povídat, skřítek dostal od včelí královny medovou pálenku a pečlivě voňavou medicínu užíval.

Nazítří probudila našeho malého mužíčka zima. Následkem vydatného popíjení čaje se mu hlavička ještě ani pořádně neusadila zpátky na krku a ruce a nožky měl zkřehlé chladem. Nezbývalo mu však nic jiného než vstát, sehnat pár jehlic ze smrku nebo borovice a rozdělat v chaloupce oheň. „Prokletá pálenka,“ nadával vlastně už takový skřítčí stařík.

Po tom, co se v chaloupce oteplilo, malý človíček se umyl, učesal a tentokrát si uvařil čaj jen z bylinek, rozhodl se, že se vydá na obchůzku svého lesního království. Procházel mezi čerstvě napadanými vločkami sněhu a sotva za sebou zanechával stopy. Ani byste je nepostřehli. S uspokojením pozoroval, jak se krajina všude kolem bělá a když začal tiše padat sníh, plácnul sebou na zem a mával rukama a nohama, až do bělostné peřiny obtisknul tvar anděla.

Když se dostatečně vydováděl ve sněhu, vydal se na cestu zpátky do chaloupky. Protože se mu při válení namočil kabátek, začala mu být pěkná zima a už se jen těšil na teploučkou deku, koláč od zimní víly posypaný jinovatkou a svůj zdravý čajík.

Jak si naplánoval, tak taky učinil; zavrtal se do peřinek, pěkně si nacpal bříško a popíjel svou medicínku, dokud se mu nemhouřila víčka, nerozpíjely obrysy chaloupky a hrneček nepadal z ruky. Když se druhý den ráno probudil, zjistil, že je láhev od včelí královny prázdná. Byl konec rychlému zahřátí a odlehčení mysli, ale zároveň mohl skřítek ráno vstávat bez bolehlavů a špatné nálady.

Ukrást klukovi tričko

bobsmadeZ tohohle článku nejspíš nebude mít mužská část populace radost, ale na druhou stranu, mohl by přinést užitek dámám a slečnám a vnést do jejich šatníku třeba i nový trend! Bavme se o šatnících našich kamarádů, brášků, tatínků a partnerů…
Nejenže jejich oblečení úžasně a jinak voní, i když ho vypereme ve stejné aviváži jako to naše, nejenže se dá pánská košile použít jako noční oděv, jejich garderóba dokonce i lépe vypadá! A to nejen na nich samotných! Pánská móda zahrnuje mnohem hezčí obrázková trička, košile s hezkými proužky a měkoučké mikinky, do kterých se skvěle zachumlává.

Tak neváhejte a zaútočte na šatník prvního chlapa, kterého máte po ruce. Móda vytahaných svršků je stále aktuální a v těchto navíc budete neobvyklé a sexy!

Myslíte si, že jsem blázen? Trefa! Ale to už víme dávno. Snažím se jen rozehnat podzimní šeď a přicházející “šedivou náladu”, protože ta švihlost je cool a zdraví prospěšná vždycky!

Il était une fois, il y avait un têtu stupide

(Bylo, nebylo, byl jeden tvrdohlavý hlupák)

Jelikož ve svých příspěvcích neustále používám útržky angličtiny, rozhodla jsem se dnes pro francouzštinu. Nejenže jí lépe umím a mluvím, ale dokonce i nadávky v ní znějí lépe.

Le tetu n’était pas seul, il y en avait toujours plus qu’un. (Tvrdohlavec nebyl sám, vždycky jich bylo víc.)

Stalo se vám někdy, že jste potkali blbce? Ono pojmenovat někoho „blbcem“ je vždycky subjektivní.

Inteligent ještě nemusí nebýt blbec a blbec zas může neblbce za blbce považovat. Tudíž jsou nakonec všichni blbci.

Když potká blbec blbce, myslí si jeden o druhém, jak je inteligentní a úžasný, přátelský a milý. Potkají-li ti dva dalšího blbce, ale na vyšší úrovni blbosti, považují sebe za borce a toho třetího za tupouna.

Seznámi-li se dva inteligenti na stejném levelu, ihned se taky stanou příjemnými konverzačními partnery, avšak připojí-li se k nim o něco menší inteligent, je to pro ně zas jen blbec.

Pozor! Tyto vztahy fungují i obráceně. Sejdou se dva kolosální tupouni a připojí se k nim tupoun jen o něco menší. Ti první dva jsou spolu nejlepší kamarádi a ten třetí, chytřejší, je pro ně jen ten největší magor na světě.

Myslím, že pokud toto čtou inteligenti na mé úrovni, je jednoduché doplnit poslední vztah, a to ten, mezi dvěma inteligenty a jedním ještě větším.

Tak co, jste dostatečně blbí, aby vám došlo, jak to je?

sheldon

Samozřejmě, že Sheldon to ví!

Nový rok – Nový vzhled

Když už tu máme nový rok, tak to chtělo i nový styl. Tak nějak to u mě funguje, nejdřív se mi něco líbí, pak vidím něco dalšího a říkám si, proč jen to moje není taky takové a potom už se mi to tolik nelíbí, že musím všechno předělat. Zkrátka a jinými slovy, mám ráda změny… a svůj starý gramofon… :)

gramofon
Copyright Clairka 2014

Dalším důvodem, proč jsem začala všechno překopávat je možná to, že jsem nemocná a už mě ukrutně nebaví setrvávat v posteli jen s doktorem Housem (začal se ze mě stávat cynik), se Sheldonem (projevilo se mé “matematické” myšlení) nebo s Listerem (začala jsem hrozně hlásit) a moje nečinost mě začala přivádět k šílenství. Když jsem tak hledala inspiraci, ukázalo se, že všechny grafické weby, kritikové webdesignu i samotní tvůrci, kteří to údajně dělají dobře a vydělávají za to veliký prachy, mě tak nějak moc neinspirovali. Zdá se, že nikdo moc neřeší hezké útulné blogy, spíše minimalistické a nerobustní. Každý řeší kam našlapat logo firmy, nebo blok na reklamy a jak udělat věci co nejpoutavější a použít tak 20 psychologických triků na přitažení pozornosti v každěm designu. (Omlouvám se teď těm, kteří takovéto weby nedělají a umí svou práci dobře. Ty naopak obdivuji. Ale zrovna teď jsem na moc z nich nenarazila.) V poslední době mě zklamalo i několik mých oblíbených stránek, protože na nich po změně designu nemůžu nic najít a nezajímá mě, že je to hezké, protože ten systém vyžaduje po člověku aby klikal víc a víc nebo minimálně točil kolečkem myši div se mu nezadře  jen proto, aby se dostal ke kýženému obsahu. Znáte takové ty nekonečné stránky?

Abych to zkrátila. Začala jsem se prohrabávat svými starými archivy a to by se jeden divil, co jsem našla věcí. Zjistila jsem, že mnoho mých starých návrhů, které jsem dělala už třeba na základce, by se mohly snadno rovnat s některými designy z Layouts. Já vím, ne všechny se mi líbí, ale ještě za starých časů, kdy tenhle tým lidí používal webové stránky, tam bylo hodně co prohlížet a spoustu věcí, co se daly použít. Mimo jiné jsem našla i hezké, inspirativní obrázky a od některých i prozřetelně dochované zdroje, takže si myslím, že bych klidně mohla některé své archivní layouty publikovat, ať si je třeba někdo pro radost stáhne a nebo třeba proto, že se chci pochlubit. 😀

Našla jsem i jeden starý sešit, kam jsem si psala nápady na povídky, třeba jen jednotlivé věty, nebo zajímavý název a pár bodů, někde dokonce i několik odstavců, ke kterým mě nic dalšího nenapadlo a rozhodla jsem se, že by stálo za pokus z toho něco vytvořit. I staré věci jsou fajn, akorát to chce dynamické proměny.

Omluvte mé snůšky nesmyslů, ale hodina pokročila a tohle je přece jen rubrika blablabla.

Inferno – Dan Brown

book

A když už jsme u toho psaní o knížkách, tak v tom budeme pokračovat.

Název: Inferno
Autor: Dan Brown
Rok vydání: 2013

Popis: Infernopřivádí zpět na scénu kryptologa Roberta Langdona, s nímž jsme se naposledy potkali v předchozím thrilleru Dana Browna Ztracený symbol.

Robert Langdon se tentokrát dostane na dosah k rozluštění tajemství, které je podle všech indicií skryto v díle Dante Alighieriho Božská komedie, v části nazvané stejně jako kniha Dana Browna – Inferno. Sugestivní popis samotného pekla fascinoval miliony lidí a podle všeho vychází peklo katolické církve právě z tohoto díla. Jak jinak je možné, že nikdy předtím tematika pekla nebyla popsána? Existuje tedy pravděpodobnost, že katolické peklo, kterým církev celá tisíciletí straší své věřící, vychází z rukopisu Inferno. Jak je možné, že protiklad nebe – peklo, vznikl celých čtrnáct století po smrti Krista? (…pokračování popisu)

Continue Reading

Katyně – Pavel Kohout

bookSnad proto, že jsou vánoce svátky klidu a lásky, tam mám čas dočíst knížky, které jsem předtím číst nestíhala a dopsat svoje postřehy k těm, které jsou sice dávno přečtené, ale chybí jim ta moje osobní glosa, kterou prostě musím a musím napsat, neboť si ji zkrátka žádají. A abych Vás pořádně naladila a podpořila Vaši sváteční náladu, začnu s knížkou, kterou jsem dnes v noci naposledy zaklapla a která je tedy pořádně morbidní.

Název: Katyně
Autor: Pavel Kohout
Rok vydání: 1979, 1990

Popis:Hlavní hrdinka je Lízinka Tachecí, kterou nechtějí přijmout na žádnou ze středních škol. Její ctižádostivá matka se snaží ze všech sil, aby její dcera mohla mít maturitu. Nakonec se dostane do prvního ročníku nově založené školy pro katy, tzv. SUPOV (Střední učiliště popravních věd). Studium ve škole je jednoroční a hlavní příběhová linie románu kopíruje důležité události školního roku. (databazeknih.cz)Continue Reading

III. V léčebně

bookTak, že jsou teda ty vánoce a konečně ustaly všechny ty písemky a práce a shon kolem maturáku, přidávám sem další část povídky, když už jí teda píšu aspoň do šuplíku a doufám, že se najde někdo, kdo jí přečte a bude se mu líbit. Říkám si říkám, že bych přes vánoce mohla stihnout plánované změny v designu, nebo aspoň přidat nové články, aby jich tu bylo víc… Mějte se vánočně! :)

Navazuje na povídky V nemocnici a V márnici.

Continue Reading

Blikající pouliční lampa

lamp_by_createsima
createsima.deviantart.com

book

Nevím, jak je na tom v létě, ale přes zimu to dělá pořád. Ta lampa přesně na rohu naší ulice nepřestává po nocích blikat už od té doby, co nám vyměnili v ulici světla. V létě nechodím domů nikdy tak pozdě, aby už světla svítila, nebo jdu naopak tak pozdě, že už je zas světlo, případně jsem příjemně společensky unavena a opojena letní nocí, že to nevnímám. Teď jí ale pozoruji celou cestu ulicí a tiše se těším, až už budu na konci, protože je to předzvěstí teplého domova – skrýše před zimou.

Sama se teď tak trochu jako ta blikající lampa cítím. Všechno je v pořádku, všechno je fajn, i když mě povinnosti zavalují, tak se mi daří si z nich nic nedělat a když už se zdá, že tahle pohoda nemá důvod uhasnout… BUM! A všechno je pryč…

Nejhorší na tom je, že největší kopance a největší malé “zrady” přicházejí od lidí, na které se celý svůj život spoléhám jako na oporu a ta největší a nejbližší opora vždycky nakonec provede ty nejhorší věci a má ještě odvahu se ptát: Copak ti je? Co je v tvém životě jinak?

Ptám se, ptám, co je špatně; řekněte mi to, buďte ke mně upřímní, ale ne, nefunguje to. Nebo jeden den říkají něco a druhý den se chovají úplně opačně. Tohle že jsou ti vyrovnaní dospělí? Nemyslím si, že je to generační rozdíl nebo mladická rebelie, ale když mi někdo dává přednášky o respektu, mám pocit, že by měl být vzájemný, nebo ne?

Otázkou zůstává, jestli mám tu lampu dojít opravit, aby pořád hezky svítila, což bude drahé a bude to stát hodně úsilí, nebo se na to můžu vykašlat a tu lampu prostě dojít trefit kamenem, protože mě to její věčné blikání už rozčiluje.

Story o muffinu

bookBylo jednou jedno krásné období nenáročných hodin francouzštiny s mojí nejlepší spisovatelskou kamarádkou Ájou. Na zašmudlané papíry, většinou staré písemky, jsme si psávaly různé vzkazy a vymýšlely příběhy, tenhle, myslím si, je velmi povedený. Ale posuďte sami. :)

***

Continue Reading