Asi se nedokážu i v klidném týdnu zklidnit natolik, abych napsala něco nového. Nápad by byl, ale není nálada nebo energie. Nicméně jsem našla jednu starší povídečku, tak doufám, že se Vám bude líbit a aspoň trochu připomene ty zasněžené romantické kopce a hory sněhu, když venku jen prší nebo sice padá cosi zmrzlého, ale hned při doteku země to taje.
V zasněženém lese, skrytý pod jehličím, větvičkami a listím se ukrýval malý domeček. I přes to, že venku byly tuhé mrazy, v chaloupce bylo teploučko a útulno. U krbu v houpacím křesle seděl malý skřítek. Když se řekne malý, možná si představíte dítě, tento byl však menší než borůvka, zatímco věkem se mohl rovnat s nejstaršími duby v lese.
Aby mu bylo pěkně teploučko i zevnitř, popíjel po malých doušcích čaj. Nebyl to však výluh z bylin ledajaký, vylepšený byl totiž o velice důležitou esenci se schopností rozšířit člověku zorničky, donutit ho zčervenat, zmást jeho logický úsudek a zmátožnit mu jazyk; co si budeme povídat, skřítek dostal od včelí královny medovou pálenku a pečlivě voňavou medicínu užíval.
Nazítří probudila našeho malého mužíčka zima. Následkem vydatného popíjení čaje se mu hlavička ještě ani pořádně neusadila zpátky na krku a ruce a nožky měl zkřehlé chladem. Nezbývalo mu však nic jiného než vstát, sehnat pár jehlic ze smrku nebo borovice a rozdělat v chaloupce oheň. „Prokletá pálenka,“ nadával vlastně už takový skřítčí stařík.
Po tom, co se v chaloupce oteplilo, malý človíček se umyl, učesal a tentokrát si uvařil čaj jen z bylinek, rozhodl se, že se vydá na obchůzku svého lesního království. Procházel mezi čerstvě napadanými vločkami sněhu a sotva za sebou zanechával stopy. Ani byste je nepostřehli. S uspokojením pozoroval, jak se krajina všude kolem bělá a když začal tiše padat sníh, plácnul sebou na zem a mával rukama a nohama, až do bělostné peřiny obtisknul tvar anděla.
Když se dostatečně vydováděl ve sněhu, vydal se na cestu zpátky do chaloupky. Protože se mu při válení namočil kabátek, začala mu být pěkná zima a už se jen těšil na teploučkou deku, koláč od zimní víly posypaný jinovatkou a svůj zdravý čajík.
Jak si naplánoval, tak taky učinil; zavrtal se do peřinek, pěkně si nacpal bříško a popíjel svou medicínku, dokud se mu nemhouřila víčka, nerozpíjely obrysy chaloupky a hrneček nepadal z ruky. Když se druhý den ráno probudil, zjistil, že je láhev od včelí královny prázdná. Byl konec rychlému zahřátí a odlehčení mysli, ale zároveň mohl skřítek ráno vstávat bez bolehlavů a špatné nálady.
