Informace o studentské anketě mezi prváky na MFF a její výsledky

Copak Clairka dělala, když půl roku na blog nepřispívala?

Samozřejmě, že vášnivě studovala a prohlubovala svou lásku k matematice…

Zaznamenala jsem spoustu ohlasů na anketu, většinou zprostředkovaně od kamarádů. Někomu se anketa líbila, někomu se nelíbila, někdo v tom smysl neviděl, někdo ano, někdo se ptal, proč. Mám trochu tendenci všechno to vysvětlit.Continue Reading

Vstávání z mrtvých není nic snadného

handy-icon_06Myslím tím, vstávání z mrtvých blogerů, hornistů a pisálků, kteří se snažili prokousat prvním semestrem a úplně ztratili tvůrčí sílu. Teď když jsem o zkouškovém zhodnotila míru prokrastinace během semestru a to, kolik toho kvůli ní teď nevím, tak jsem si řekla, že už neexistuje výmluva, proč jsem některé věci nezvládala. Nebo možná existuje, ale rozhodně s tím chci něco udělat. Takže v tomhle okamžiku hluboké introspekce začínám plánovat lepší rozložení času a stanovuji nové priority. Možná si říkáte, že novoroční předsevzetí jsou dost zoufalá, nebo prostě nikdy nevyjdou, ale dejte mi tu šanci. Vždycky přece máme co zlepšovat a měnit, aby energie proudila a ne se jen válela na pohovce…

Continue Reading

Vážně není pěkné nedat o sobě dva měsíce vědět

Ale náhodou, někdy minulý týden jsem doplnila asi dvě knížky do knižní výzvy, kterou absolutně nestíhám splnit. A při tom mám plnou čtečku neotevřených knížek, které na to už dlooouho čekají. Ale nevzdávám to, říkám si, že do nového roku, bych to mohla dotáhnout alespoň na těch 30. Nepočítají se do seznamu náhodou skripta? Ne? I když ty moje mají do krásné literatury tak daleko, že bych se stejně styděla je do toho zahrnout.

***

Začnu raději od začátku a ne nějakou hloupou obhajobou o tom, kolik toho dělám a proč nestíhám.Continue Reading

Odseknutí mozku

Taky se Vám někdy stalo, že jste byli tak nějak zaseklí na jednom bodu, nic se Vám nechtělo a vlastně jste ani nic moc dělat nechtěli, protože venku bylo hnusně, měli jste moc práce a už Vám nezbývala energie? Dneska mě napadlo, že je to jen zaseklým mozkem, protože najednou jako vypnete, pustíte autopilota a všechno se děje jakoby samo a vy to nemůžete nijak ovlivnit, dokonce se zdá, že se prostě nepřinutíte k žádné akci, protože to prostě nejde. A v tomhle stavu se dá setrvávat dlouho, dlouho a dlouho a vlastně ani nevíte, jak jste se do něj dostali.Continue Reading

Zářijové prázdniny-neprázdniny

Srpen se přehoupnul v září tak rychle, že jsem si toho sotva všimla. Začínám se připravovat na nástup do školy a docela se začínám kupodivu i těšit. Už mě nebaví sedat u zmrzliny, když je venku 15 stupňů a za celé dopoledne si dají studenou a sladkou hmotu 3-4 lidé. Nicméně, přečtu tam toho spoustu. Takže se těším, až zas něco zaměstná nevyužité části mého mozku.

Třeba mě ve škole začnou napadat i nová témata na psaní, protože ač jsem se snažila sebevíc vymyslet nějaký nový volný cyklus, takové povídky na pokračování, nic mě nenapadlo. Nemůžu přeci psát pořád o ňuňákovi… 😀 (tady jsem si toho smajlíka nemohla odpustit, omlouvám se).

Zítra se chystám jít poprvé v tomto roce cvičit, a pokud se nezabiju, něco si nenatrhnu nebo nezlomím, budu v tom pokračovat.

Zařizuju a nakupuju spoustu věcí a tak nějak se mi zdá, že už to není nějak moc prázdninové. Doma neoxiduje brácha, naši jsou pořád v práci, kamarádi jsou ve škole nebo na seznamovácích z vejšky a už se z toho vytrácí taková ta příchuť bezstarostného volna.Continue Reading

Štěstí

Objevilo se jako záblesk, tenoučká nitka světla, nevinné pohlazení, malý špás života.

Potom si počasí pohrálo s mráčky a rozvířily se vlny emocí a vztahů v okolí a otřáslo to něžnou duší.

Ze záblesku se stal hřejivý okamžik, delší chvíle – přesto pomíjivá.

Pak přišla nemoc a konec špásů, ale hřejivý pocit, krásná chvíle přišla znovu a zůstala.

Láska pomohla uzdravit.

A tak jsem teď šťastná.

Konec…

No, konec mého psaní tedy určitě ne.

The dead end - aquasixio.deviantart.com
aquasixio.deviantart.com

Konec je dobrý a zároveň smutný a někdy bolestný, ale není třeba zoufat. Konec taky znamená začátek něčeho nového, co nás v životě překvapí.

Konec nám umožňuje osvobodit se od starých nánosů humusu na naší osobnosti; něco jako znovuzrození. Konec dne – dáte si koupel a uložíte se ke spánku a ráno začínáte znovu.

Konec a odhodlání k ukončení čehokoli vyžaduje hodně duševní síly, ale jen slabí nebo hloupí nedokážou včas skončit. I všechny babičky, maminky a další chytrolíni říkají, že „v nejlepším je třeba přestat“ a i když s tím tak úplně nesouhlasím, má to něco do sebe… Jen bych možná řekla, v horším a ještě horším je čas posunout se dál.

Když něco nemá konec, tak je to divný, třeba jako když jedete dva dny nonstop a pořádně se nevyspíte, možná vydržíte nějaký čas hrozně nabití energií a aktivní, ale pak se to všechno vrátí.

Konec bych chtěla dát častému výskytu těchto článku typu, víte vy, že je něco takhle? A co na to říkáte… Konec tomu a prokrastinaci a začátek pořádného psaní. Připravuji pro vás tak jako report z osobního života, aneb jak se dá suprově blbnout, když sice máte pořád spoustu práce, ale stejně chcete dělat další a další věci.

Takže těšíte se na konec tohohle článku a něco nového, co přijde?

Otupělost

wrednawiedzma.deviantart.com/
wrednawiedzma.deviantart.com

Ten pocit, když děláte hrozně moc věcí a potom najednou nic… nula. Najednou se nic neděje, čas se zastaví a vy nevíte, co a proč jste vlastně udělali ani co a jak dělat dál a nebo se toho na Vás nahrne další vlna, ale vy jen procházíte kolem a ty věci plynou a nedotýkají se vás.

Chtěla bych skákat, všechno vyřešit, všechno získat. Cítím se úspěšná a atraktivní, krásná a zajímavá (nic namyšleného, jen konstatuji pocity) a přesto jako by mi něco chybělo. Jsem vítěz, ale jako by ta trofej najednou neměla váhu, jako by vítězství nad vlastním životem bylo jako maličké peříčko v polštáři, na kterém spím, a celý svět ho obklopoval v chumlu tak, že skoro není vidět. Jistě, moje peříčko je možná větší než ostatní a hraje všemi barvami, ale co z toho?

Mám veliký úspěch, jsem spokojená, ale jako by tomu všemu chyběl lesk a barva a pak si najednou uvědomím, že ten lesk a barva je jen úhel pohledu. Vlastní vítězství je přece to nejlepší, čeho lze v životě dosáhnout a pokud je každý jedinec střed vesmíru a zároveň respektuje fyzikální zákony, má předpoklady k tomu, aby ho tak viděli i ostatní středy vesmíru a fungovala mezi nimi ta správná energie a přitažlivost.

Měla bych začít psát nějaký víc Clairka články. Vidíte aspoň, jak moc jsem mimo?

Rozptýlení pro pozůstalé

Upozorňuji, že vulgarismy v článku obsažené jsou tam schválně, ale že nejsem žádný sprosťák.(…většinou) Jenom prosím, děcka, nečtěte to nebo to pak nevyprávějte doma rodičům. :)

Víte, co je zajímavé? Na jednu stranu jsou součástí naší kultury hororové filmy, sci-fi, záměrné nechuťárny neboli naturalismus (i když třeba porovnávat Zolu a soudobé blbosti je fakt úlet mimo galaxii), absurdní dramata, detektivky, akční filmy, kde jeden hezkej týpek zabije 200 ošklivejch (mě se teda stejně skoro vždycky líbí ti „špatní“ a ne ti hodní), úchylárny a porno. Na druhou stranu hledáme jak se poučit a zlepšit si život, hledáme kouče, zenové mistry, učitele, jogíny, čteme poučné knihy, návody na štěstí, hledáme tajemství úspěchu.

A pak přijdeme na přednášku a ten náš duchovní představený použije slovo MRDAT a RŮST v jedné větě ani se nestačíme divit. No a pak skončí u toho, že nám řekne, ať pošleme DO PRDELE všechno starý, co nás otravuje a začneme od znova a nenecháme si SRÁT na hlavu.

NRP-SNP-250x250-gA všichni jsou hrozně zděšený z toho, co všechno najednou není v jejich novým životě tabu. Proč na jednu stranu vyhledáváme porno, akční filmy a všechny tyhle nechuťárny a na druhou stranu se tváříme jako měsíček na hnoji na celý naše okolí? No, přiznejme si, že bychom nejradši mrdali se šéfem nebo se šéfovou, dokud bychom mu/jí nevymrdali z hlavy nápad, aby nám přidal/a práci, poslali do prdele každého, kdo nás sere, a konečně vysvětlili rodičům, že si jich nesmírně vážíme a milujeme je, ale že už si od nich necháváme srát na hlavu kurva dlouho a chceme taky žít vlastní život. Zapomněla jsem, že všichni chceme zažít tu mystickou mrdačku našeho života, orgasmus při kterém zařveme jako o život a prožijeme ho klidně i několikrát za sebou. Ale ne, my to neuděláme, nezkusíme ze sebe vydat to nejlepší, nezkusíme si říct nahlas svůj názor, nezkusíme se něčemu věnovat tak, že nás to pohltí, sežere zevnitř a roztrhá na kousky tak, že budeme u konce vrnět blahem. A víte proč? Protože se budeme radši doma tajně koukat na porno a pak mazat historii v prohlížeči, otevřeme si pivo a podíváme se na nějakej pořádnej masakr, abychom na všechno zapomněli. A víme taky, co to z nás dělá? Veliký PŘIZDISRÁČE.

http://ebonylace.deviantart.com/
http://ebonylace.deviantart.com/

Protože je prostě snazší chovat se podle nějakých „norem“ a hlavně nevyčnívat z davu. Radši dělat, že jsme se všema kamarádi, a podstupovat nesmyslný testy kamarádství, vést otravný debaty o věcech, který nás nezajímají, jen proto, abychom měli „kamarády“. Takováto snaha být se všemi za dobře se nám ale stejně dříve nebo později nevyplatí, určitě to všichni znáte. Je to ten moment, kdy nám dá život takříkajíc do držky.

Neserte u zdi, ale třeba rovnou uprostřed Václaváku, protože to si pak aspoň zvyknete na to, jak se vám lidi koukají na prdel a nebudete překvapený, až jednoho dne někoho potkáte i u tý zdi.

Vůně bezinek

Dneska je krásný den a to vám musím říct, že se mi nejdřív nic nechtělo, ale jakmile jsem vyrazila ven na sluníčko, hned bylo všechno jinak. Vydala jsem se do lesa, kde mě objímaly stromy a pofukoval příjemný větříček. Navíc jsem byla pověřena natrháním bezových květů pro maminku na usušení na čajíček proti nachlazení.

vune-bezinekTa vůně byla omamná. Takhle snad bezinky nikdy předtím nevoněly. Nebo je to možná tím, že mám prázdniny, relaxuju, užívám si každý nádech a výdech, okamžik a chviličku. Teda, dneska na radnici jsem toho skoro litovala, když jsem musela skoro dvě hodiny stát na podpatcích a neopírat se zdi, protože se na mě upíraly pohledy všech rodičů a školního představenstva. Postavili nás ke zdi, jako bychom šli na popravu. Chápete to? Ředitel si vytáhnul 4 papíry složený do malýho čtverečku, rozbalil je a začal z nich číst svůj úžasnej projev, z nějž jedna stránka tvořila tyrádu jen o tom, jak jsou naše maturitní výsledky průměrné. Vážně není nic záživného těšit se na maturitní vysvědčení a poslouchat tyhle pesimistický kecy o tom, jak budeme muset příští rok na vejšce víc makat. Stejně už se těšíme jen na prázdniny a můj případ to není, že bych se na to vykašlala, ani není můj problém, že je vedení školy celý vedle z toho, že u nás 9 lidí neodmaturovalo.

Takže jsem se tam uvedla do krásného meditativního stavu, zapomněla na to, jak mě z toho rovného stání bolí záda a všechno jsem to vnímala jenom jako by se to dělo někde daleko ode mě a zároveň, jako by to bylo mou součástí. Myslím, že něco takového říkal David Deida ve své Cestě vášně; rozšířit vědomí až za tu naší celu tady v tomhle světě. Mimochodem, tahle jeho knížka je vážně hodně hustá a hovoří se v ní hlavně o mrdání, ale tak trochu jinak… pak jsem samozřejmě málem zakopla o červenej koberec, když jsem si konečně šla pro ty svoje cenný papíry.
Jak jsem tak byla opojená bezinkovou vůní, dorazivše domu jsem se pustila do výroby rychlé bezinkové limonády, na rozdíl od jiných receptů je tato hotová už za 24hodin a nemusí tak kvasit 6-10 dní na okně, trik je v tom, že se do ní přidá sušený droždí. Muhehe. Jsem na to zvědavá, takže Vám nejspíš zítra dám vědět, jak do dopadlo.

Nebo taky nedám. Protože budu otrávená…