Il était une fois, il y avait un têtu stupide

(Bylo, nebylo, byl jeden tvrdohlavý hlupák)

Jelikož ve svých příspěvcích neustále používám útržky angličtiny, rozhodla jsem se dnes pro francouzštinu. Nejenže jí lépe umím a mluvím, ale dokonce i nadávky v ní znějí lépe.

Le tetu n’était pas seul, il y en avait toujours plus qu’un. (Tvrdohlavec nebyl sám, vždycky jich bylo víc.)

Stalo se vám někdy, že jste potkali blbce? Ono pojmenovat někoho „blbcem“ je vždycky subjektivní.

Inteligent ještě nemusí nebýt blbec a blbec zas může neblbce za blbce považovat. Tudíž jsou nakonec všichni blbci.

Když potká blbec blbce, myslí si jeden o druhém, jak je inteligentní a úžasný, přátelský a milý. Potkají-li ti dva dalšího blbce, ale na vyšší úrovni blbosti, považují sebe za borce a toho třetího za tupouna.

Seznámi-li se dva inteligenti na stejném levelu, ihned se taky stanou příjemnými konverzačními partnery, avšak připojí-li se k nim o něco menší inteligent, je to pro ně zas jen blbec.

Pozor! Tyto vztahy fungují i obráceně. Sejdou se dva kolosální tupouni a připojí se k nim tupoun jen o něco menší. Ti první dva jsou spolu nejlepší kamarádi a ten třetí, chytřejší, je pro ně jen ten největší magor na světě.

Myslím, že pokud toto čtou inteligenti na mé úrovni, je jednoduché doplnit poslední vztah, a to ten, mezi dvěma inteligenty a jedním ještě větším.

Tak co, jste dostatečně blbí, aby vám došlo, jak to je?

sheldon

Samozřejmě, že Sheldon to ví!