Informace o studentské anketě mezi prváky na MFF a její výsledky

Copak Clairka dělala, když půl roku na blog nepřispívala?

Samozřejmě, že vášnivě studovala a prohlubovala svou lásku k matematice…

Zaznamenala jsem spoustu ohlasů na anketu, většinou zprostředkovaně od kamarádů. Někomu se anketa líbila, někomu se nelíbila, někdo v tom smysl neviděl, někdo ano, někdo se ptal, proč. Mám trochu tendenci všechno to vysvětlit.Continue Reading

Nerdí život 2.0

Muhehe… v pondělí mi začíná druhý ročník na MFF a přemýšlím, jestli se mám snažit vzpomenout si na to, co jsme dělali vloni. Myslím si totiž, že to budu potřebovat.

Mám zvláštní a neurčitý pocit. Denní rozvrh mám nabitý od rána nejméně do sedmi do večera, i když nejvíc hardcore bude středa, kdy v 8 ráno opustím kolej a vrátím se v 11 večer. A přesto se na to všecko tak hrozně nedočkavě těším, na ten pocit zaměstnanosti, aktivity, pohybu, práce… Jsem v procesu konkurzu do orchestru a po včerejší zkoušce myslím, že tam budu chodit jako za odměnu, protože je to tak skvělé, někde si zahrát, chvilku myslet úplně jinak, nehledě na to, že dirigent mluví skoro celou dobu anglicky, protože jsme takové mezinárodní seskupení, baví mě to, až se intenzity té emoce skoro děsím.Continue Reading

Nerdí život no. 4

Zkouškovej článek v tomto roce už naposledy. Slibuju!

Všechny zkoušky mám splněny, což je neuvěřitelné. Jsem tak ráda, že jakmile jsem přišla z té poslední, padla jsem do postele a spala. Bylo to teprve dnes odpoledne a kupodivu, už se mi chce spát zase. Přestože je léto, nejspíš zahájím období vydatného zimního spánku.

Byla jsem v knihovně. Tak moc jsem si užívala to, že nemusím nic dělat, tu svobodu půjčit si knížky, který chci a ten výhled na plány na celej červenec. V srpnu už bohužel zas musím začít dělat věci do školy, ale i tak.

Balím věci na koleji. Když si vezmu, že při stěhování sem jsem měla krabici a kufr a teď mám dvě velké cestovní tašky, je nutno říct, že jsem si to tady přece jen hezky zařídila a teď to všechno musím vzít a sbalit a na léto někam uklidit. Je v tom trocha nostalgie. Ale já se vrátím.

Jen co se mi mozek trochu odlehčí, začnu zase psát články krásně poetické, protože nápadů a materiálu mám dost.

 

Nerdí život no. 3

Zkouškové na koleji se pozná tak, že jsou v automatu na pití vyprodaný všechny energiťáky… A to je to takovej ten velkej, jak za sklem vidíte, jak k vám to pití jede. Energiťáky jsou tam asi v 10 přihrádkách. Včera jsem vykoupila ten úplně poslední. Muhehe… A pak jsem se rozhodla, že už to ošklivý chemický ble nebudu pít, tak tady teď zobu čistou přírodní guaranu, ovoce a zeleninku.Continue Reading

Nerdí život no. 2

Mám tolik plánů na prázdniny, mám tolik nápadů co dělat, ale nejdřív, než to všechno zrealizuji musím dokončit semestr. Jak ráda bych šla ven, fotila, psala, hrála na kytaru nebo na hornu… a stejně musím nejdřív otevřít sešity a skripta a dostat do hlavy informace potřebné pro složení zkoušky. Doufám, že se ten elán dělat ty další věci je tak nevytratí. Nechci to všechno donekonečna odkládat, ale sama sobě zakazuji takové to dlouhodobější rozptýlení. Je fajn odpočinout si na dvě hodinky, ale nemůžu se prostě pustit úplně naplno do něčeho, s čím bych si chtěla hrát a užívat si činnost. Leč příští týden budu mít volno, takže se do něčeho pustím, aby mi ten poslední měsíc do prázdnin lépe utekl.

Obrázek: http://scotto.deviantart.com/

Nerdí život no. 1

13.5.2015 – 18:00 Knihovna

sawsan-0.deviantart.com
sawsan-0.deviantart.com

Asi nedokážu úplně popsat takový ten pocit, který mám vždycky, když mám čas trochu přemýšlet, ale nemám čas psát. Třeba jedu tramvají nebo vlakem, nebo jsem na procházce a hlavou mi běží příběh nebo nástin příběhu, cokoliv, co by se dalo zapsat a věřím, že by to bylo úžasné… A pak přijdu do školy a musím se soustředit na něco jiného, nebo přijdu na kolej a jediné na co myslím je jídlo a postel. Ted mám chvilku v knihovně a o všem tak nějak přemýšlím a zamýšlím se nad tím, proč že to vlastně nemám čas psát. Protože psát pro radost se dá třeba i jen dvacet minut denně a je to super pocit. Třeba si jen napsat pěknou glosu.

Takže, přestože je ted to zkouškové, zkusím aspoň maličko psát a bavit se tím, abych se nezbláznila a protože věřím, že to jde.

Možná že se ze mě díky tomuhle rozhodnutí stane světová blogerka, ale kdo ví. Necháme ten souboj na mě a na čase a já věřím, že se během chvilky dostaneme do příjemné souhry a budeme si rozumět.

Continue Reading