Angie čili život štěněte

Pořídili jsme si s miláčkem miminko, totiž – štěnátko. A je to holka, tedy krásná fenka border kolie. Musím říct, že je to pro nás velikej krok k zodpovědnosti, ale taky ke zlepšení našeho fyzického a duševního zdraví.

Berte to jako omluvu, že jsem se celý měsíc nedostala k psaní, ale akce nákup štěněte byla dobrodružná a vzrušující, protože se všechno muselo stihnout, než se vrátí přítelovy rodiče z dovolené. Pak jsme doufali, že nedostanou infarkt…Continue Reading

Letní tlení

Ještě v žádné knihovně, kromě té pražské, jsem nezažila knížky bez igelitového obalu a musím říct, že číst knížku, která nešustí a nelepí se na ruce je o dost příjemnější. Zvlášť v těchto tropických dnech uplynulého týdne. Dneska jsem se konečně vyspala na to, abych si mohla ve stínu číst a po chvilce mi nepadala víčka.

Byla jsem na festivalu Mighty Sounds…Continue Reading

Blaze, neblaze

Jelikož jsem ještě donedávna trávila čas jenom doma u maminky a tatínka, je moje studium v Praze velká změna nejen pro mě, ale i pro ně. Ne, že by si neměli čas zvyknout, ale teď na mě mnohem víc dopadají stále stejné otázky o tom, jak je v Praze. “V Praze je blaze.” Nic nového se neděje. Tenhle týden bych tak ale neodpovídala. Počasí si s námi pohrává a nejkrásnější je zjištění, že nejenže musíte vstávat ráno na přednášku, ale navíc musíte vykročit do sněhové vánice, ve které skoro není vidět. Tedy, když už chudák člověk na přednášku dorazí, celý promočený a vyfoukaný od divého větru, téměř ani neslyší přednášející. Tak moc vítr lomcuje okny staré budovy univerzity. Večer pak dorazí na kolej vyčerpaný, neschopen připravit si jídlo natož věnovat se studiu.

Snažím se přeložit povídku z angličtiny, mám dokonce povolení autorky k publikaci a nějakou tu stránku rozpracovanou, leč nevím, jestli to, co vyplodím, bude mít s původním dílem alespoň něco společného. Dotyčná umělkyně totiž jaksi nedokáže používat interpunkci, počínaje tečkami na koncích vět a uvozovkami v přímé řeči konče. Trochu mi pomáhá, když občas naleznu velké písmeno, které snad mělo značit počátek věty. Stále ale nenacházím před oním písmenem tečku, takže si nemohu být jistá. V původním plánu bylo publikovati výsledné dílo již v průběhu března, problémy tyto, ale mou práci ráčily zpomaliti.

Continue Reading

Vážně není pěkné nedat o sobě dva měsíce vědět

Ale náhodou, někdy minulý týden jsem doplnila asi dvě knížky do knižní výzvy, kterou absolutně nestíhám splnit. A při tom mám plnou čtečku neotevřených knížek, které na to už dlooouho čekají. Ale nevzdávám to, říkám si, že do nového roku, bych to mohla dotáhnout alespoň na těch 30. Nepočítají se do seznamu náhodou skripta? Ne? I když ty moje mají do krásné literatury tak daleko, že bych se stejně styděla je do toho zahrnout.

***

Začnu raději od začátku a ne nějakou hloupou obhajobou o tom, kolik toho dělám a proč nestíhám.Continue Reading

Odseknutí mozku

Taky se Vám někdy stalo, že jste byli tak nějak zaseklí na jednom bodu, nic se Vám nechtělo a vlastně jste ani nic moc dělat nechtěli, protože venku bylo hnusně, měli jste moc práce a už Vám nezbývala energie? Dneska mě napadlo, že je to jen zaseklým mozkem, protože najednou jako vypnete, pustíte autopilota a všechno se děje jakoby samo a vy to nemůžete nijak ovlivnit, dokonce se zdá, že se prostě nepřinutíte k žádné akci, protože to prostě nejde. A v tomhle stavu se dá setrvávat dlouho, dlouho a dlouho a vlastně ani nevíte, jak jste se do něj dostali.Continue Reading

Problémy

Lidi mají problémy, každý je má, můžou to být drobnosti nebo věci, na kterých závisí existence vesmíru. Liší se pouze v tom, jak se postaví k jejich řešení.

Někdo se prostě začne snažit a snaží se problém vyřešit s vědomím, že až dojde řešení, vyskytnou se problémy další. To je život…

Jiní se snaží všemi možnými způsoby od svých problémů odvést pozornost jinam a tak upozorňují na problémy druhých a ty svoje neřeší. Když se už už rozhodnou se sebou něco udělat, nakonec vždycky couvnou a nedotáhnou řešení ke zdárnému konci, ale stále se plácají v té své bažině, která je do sebe nasává víc a víc.

Můj problém je, že se mi vybila čtečka ebooků a sedím v práci a venku prší, ale rozhodně se v tom neštěstí nekoupu. I když… Zrovna v polovině žhavé scény mě to docela naštvalo.

Mám pocit, že kdybych teď začala psát, kopírovala bych něco z toho, co jsem v poslední době četla. Nedočkavě tedy čekám na začátek školy, protože nejlepší nápady vždycky dostávám při nudných přednáškách a taky už mě nebaví ten pracovní stereotyp. Abyste rozuměli, v září už nechodím na směny krátký, dlouhý týden, ale jsem tu každý den od 10 do 3 a když pak dorazím domů, nestihnu ani žádnou pořádnou činnost. Zkrátka nic.

Zároveň mám pocit, že je čas na pořádný odpočinek. Alespoň jeden den v posteli u filmu a s kytarou a s hornou a vůbec na nic nemyslet. Abych ty svoje aktivity zas neodstonala. Nemoci jsou vůbec taky dost na nic, tak se jim raději snažím předcházet, takové předřešení problému.

Achjo… jsem moc unavená na to, abych vyplodila něco inteligentního, asi to chce vážně pořádnou pauzu.

Zářijové prázdniny-neprázdniny

Srpen se přehoupnul v září tak rychle, že jsem si toho sotva všimla. Začínám se připravovat na nástup do školy a docela se začínám kupodivu i těšit. Už mě nebaví sedat u zmrzliny, když je venku 15 stupňů a za celé dopoledne si dají studenou a sladkou hmotu 3-4 lidé. Nicméně, přečtu tam toho spoustu. Takže se těším, až zas něco zaměstná nevyužité části mého mozku.

Třeba mě ve škole začnou napadat i nová témata na psaní, protože ač jsem se snažila sebevíc vymyslet nějaký nový volný cyklus, takové povídky na pokračování, nic mě nenapadlo. Nemůžu přeci psát pořád o ňuňákovi… 😀 (tady jsem si toho smajlíka nemohla odpustit, omlouvám se).

Zítra se chystám jít poprvé v tomto roce cvičit, a pokud se nezabiju, něco si nenatrhnu nebo nezlomím, budu v tom pokračovat.

Zařizuju a nakupuju spoustu věcí a tak nějak se mi zdá, že už to není nějak moc prázdninové. Doma neoxiduje brácha, naši jsou pořád v práci, kamarádi jsou ve škole nebo na seznamovácích z vejšky a už se z toho vytrácí taková ta příchuť bezstarostného volna.Continue Reading

Právě jsem zaklapla knihu – v práci

Pondělí 25. 8. 

bartoz.deviantart.com
bartoz.deviantart.com

Tak jsem se konečně dostala i ke čtení a zrovna mi padla do ruky knížka od Chucka Palahniuka. Ještě nikdy předtím jsem se s žádnou jeho knížkou nesetkala, ale potom, co jsem na jeho jméno narazila na několika stránkách a blozích, řekla jsem si, že asi bude stát za přečtení. Nevím, jestli je Prokletí ta lepší nebo horší knížka, ale tak nějak mě dostala a docela jsem se musela pořád nad něčím smát. Akorát když jsem něco citovala Ňuňákovi, řekl mi, že čtu samé prasárny a to jsem prosím posledněčetla Karin Slaughter.

Ještě mám doma na poličce jednu knížku od Chucka, ale nevím, jaký je její titul, jelikož se opět topím ve zmrzlině a díky chladnému počasí, tu spíš ohýbám hřbety knih, než abych hladila páky stroje.

Konečně jsem se dočkala své vlastní horny. Takové té změti trubek, která vydává libozvučné tóny, hraje – li na ni hráč zkušený. Akorát se mi ta moje vysněná zasekla někde cestou na poště. Takže si dnes v dozvucích víkendového soustředění s orchestrem nezahraju na krásný nový nástroj. A to byl můj veliký plán na celé odpoledne! Nuže, pořád si můžu zablbnout na ten starý dobrý a známý a dát mu poslední sbohem. Začínám být nějakáúnavně rozkecaná, nezdá se vám?

Už dlouho si nikdo nepřišel pro zmrzlinu. A zahraju si na kytaru, heč 😛

Dobře, tohle už je vážně infantilní.

Continue Reading

Ukradená inspirace

Psáno v neděli

Je doslova takové horko, že můj mozek není schopen produkovat věty delší než „jdeme se koupat“, „chci si dát sprchu“, „jdu si koupit zmrzlinu“ a „večer se sejdeme na pivo“ a to jsem dneska chtěla psát. Vážně! A mělo to být i hodnotný a hezký.

Chodím točit zmrzlinu do jednoho stánku. Je vyhlášená v širokém okolí a je vážně výborná, akorát když jí tak celej den točím a točím, už na ní ani nemám chuť. Vyjímkou byl a skvělá čokoládová, tu jsem měla třikrát za den. Jenom tak nějak na konci dne už nemám ráda lidi. Věřili byste tomu, že po mě pořád něco chtějí? Ruší mě od čtení knížky a psát se tam taky vůbec nedá. Leč, budou penízky na pivo a to je dobrá odměna. Tedy nejen na pivo, to by asi játra moje slabá neunesla.

Mám pocit, že mám konečně takový ty skvělý prázdniny, který si musím pořádně užít, kamarádi, pivo, koupání, procházky, blbnutí, přece jen, před vejškou je nejlíp.

A nějak nemám psavou a to mě mrzí, protože jsem psát chtěla a měla jsem i pár námětů, ale to horko úplně krade inspiraci a všechno tak nějak vyšumí. Ale čtu a někde v těch knihách se něco najde…

Pondělní dodatek neb v neděli servery neběžely

Sychravo a zataženo v posteli zůstat nutí…

Konec…

No, konec mého psaní tedy určitě ne.

The dead end - aquasixio.deviantart.com
aquasixio.deviantart.com

Konec je dobrý a zároveň smutný a někdy bolestný, ale není třeba zoufat. Konec taky znamená začátek něčeho nového, co nás v životě překvapí.

Konec nám umožňuje osvobodit se od starých nánosů humusu na naší osobnosti; něco jako znovuzrození. Konec dne – dáte si koupel a uložíte se ke spánku a ráno začínáte znovu.

Konec a odhodlání k ukončení čehokoli vyžaduje hodně duševní síly, ale jen slabí nebo hloupí nedokážou včas skončit. I všechny babičky, maminky a další chytrolíni říkají, že „v nejlepším je třeba přestat“ a i když s tím tak úplně nesouhlasím, má to něco do sebe… Jen bych možná řekla, v horším a ještě horším je čas posunout se dál.

Když něco nemá konec, tak je to divný, třeba jako když jedete dva dny nonstop a pořádně se nevyspíte, možná vydržíte nějaký čas hrozně nabití energií a aktivní, ale pak se to všechno vrátí.

Konec bych chtěla dát častému výskytu těchto článku typu, víte vy, že je něco takhle? A co na to říkáte… Konec tomu a prokrastinaci a začátek pořádného psaní. Připravuji pro vás tak jako report z osobního života, aneb jak se dá suprově blbnout, když sice máte pořád spoustu práce, ale stejně chcete dělat další a další věci.

Takže těšíte se na konec tohohle článku a něco nového, co přijde?