Vstávání z mrtvých není nic snadného

handy-icon_06Myslím tím, vstávání z mrtvých blogerů, hornistů a pisálků, kteří se snažili prokousat prvním semestrem a úplně ztratili tvůrčí sílu. Teď když jsem o zkouškovém zhodnotila míru prokrastinace během semestru a to, kolik toho kvůli ní teď nevím, tak jsem si řekla, že už neexistuje výmluva, proč jsem některé věci nezvládala. Nebo možná existuje, ale rozhodně s tím chci něco udělat. Takže v tomhle okamžiku hluboké introspekce začínám plánovat lepší rozložení času a stanovuji nové priority. Možná si říkáte, že novoroční předsevzetí jsou dost zoufalá, nebo prostě nikdy nevyjdou, ale dejte mi tu šanci. Vždycky přece máme co zlepšovat a měnit, aby energie proudila a ne se jen válela na pohovce…

Continue Reading

Vážně není pěkné nedat o sobě dva měsíce vědět

Ale náhodou, někdy minulý týden jsem doplnila asi dvě knížky do knižní výzvy, kterou absolutně nestíhám splnit. A při tom mám plnou čtečku neotevřených knížek, které na to už dlooouho čekají. Ale nevzdávám to, říkám si, že do nového roku, bych to mohla dotáhnout alespoň na těch 30. Nepočítají se do seznamu náhodou skripta? Ne? I když ty moje mají do krásné literatury tak daleko, že bych se stejně styděla je do toho zahrnout.

***

Začnu raději od začátku a ne nějakou hloupou obhajobou o tom, kolik toho dělám a proč nestíhám.Continue Reading

Odseknutí mozku

Taky se Vám někdy stalo, že jste byli tak nějak zaseklí na jednom bodu, nic se Vám nechtělo a vlastně jste ani nic moc dělat nechtěli, protože venku bylo hnusně, měli jste moc práce a už Vám nezbývala energie? Dneska mě napadlo, že je to jen zaseklým mozkem, protože najednou jako vypnete, pustíte autopilota a všechno se děje jakoby samo a vy to nemůžete nijak ovlivnit, dokonce se zdá, že se prostě nepřinutíte k žádné akci, protože to prostě nejde. A v tomhle stavu se dá setrvávat dlouho, dlouho a dlouho a vlastně ani nevíte, jak jste se do něj dostali.Continue Reading

Problémy

Lidi mají problémy, každý je má, můžou to být drobnosti nebo věci, na kterých závisí existence vesmíru. Liší se pouze v tom, jak se postaví k jejich řešení.

Někdo se prostě začne snažit a snaží se problém vyřešit s vědomím, že až dojde řešení, vyskytnou se problémy další. To je život…

Jiní se snaží všemi možnými způsoby od svých problémů odvést pozornost jinam a tak upozorňují na problémy druhých a ty svoje neřeší. Když se už už rozhodnou se sebou něco udělat, nakonec vždycky couvnou a nedotáhnou řešení ke zdárnému konci, ale stále se plácají v té své bažině, která je do sebe nasává víc a víc.

Můj problém je, že se mi vybila čtečka ebooků a sedím v práci a venku prší, ale rozhodně se v tom neštěstí nekoupu. I když… Zrovna v polovině žhavé scény mě to docela naštvalo.

Mám pocit, že kdybych teď začala psát, kopírovala bych něco z toho, co jsem v poslední době četla. Nedočkavě tedy čekám na začátek školy, protože nejlepší nápady vždycky dostávám při nudných přednáškách a taky už mě nebaví ten pracovní stereotyp. Abyste rozuměli, v září už nechodím na směny krátký, dlouhý týden, ale jsem tu každý den od 10 do 3 a když pak dorazím domů, nestihnu ani žádnou pořádnou činnost. Zkrátka nic.

Zároveň mám pocit, že je čas na pořádný odpočinek. Alespoň jeden den v posteli u filmu a s kytarou a s hornou a vůbec na nic nemyslet. Abych ty svoje aktivity zas neodstonala. Nemoci jsou vůbec taky dost na nic, tak se jim raději snažím předcházet, takové předřešení problému.

Achjo… jsem moc unavená na to, abych vyplodila něco inteligentního, asi to chce vážně pořádnou pauzu.

Zářijové prázdniny-neprázdniny

Srpen se přehoupnul v září tak rychle, že jsem si toho sotva všimla. Začínám se připravovat na nástup do školy a docela se začínám kupodivu i těšit. Už mě nebaví sedat u zmrzliny, když je venku 15 stupňů a za celé dopoledne si dají studenou a sladkou hmotu 3-4 lidé. Nicméně, přečtu tam toho spoustu. Takže se těším, až zas něco zaměstná nevyužité části mého mozku.

Třeba mě ve škole začnou napadat i nová témata na psaní, protože ač jsem se snažila sebevíc vymyslet nějaký nový volný cyklus, takové povídky na pokračování, nic mě nenapadlo. Nemůžu přeci psát pořád o ňuňákovi… 😀 (tady jsem si toho smajlíka nemohla odpustit, omlouvám se).

Zítra se chystám jít poprvé v tomto roce cvičit, a pokud se nezabiju, něco si nenatrhnu nebo nezlomím, budu v tom pokračovat.

Zařizuju a nakupuju spoustu věcí a tak nějak se mi zdá, že už to není nějak moc prázdninové. Doma neoxiduje brácha, naši jsou pořád v práci, kamarádi jsou ve škole nebo na seznamovácích z vejšky a už se z toho vytrácí taková ta příchuť bezstarostného volna.Continue Reading

Právě jsem zaklapla knihu – v práci

Pondělí 25. 8. 

bartoz.deviantart.com
bartoz.deviantart.com

Tak jsem se konečně dostala i ke čtení a zrovna mi padla do ruky knížka od Chucka Palahniuka. Ještě nikdy předtím jsem se s žádnou jeho knížkou nesetkala, ale potom, co jsem na jeho jméno narazila na několika stránkách a blozích, řekla jsem si, že asi bude stát za přečtení. Nevím, jestli je Prokletí ta lepší nebo horší knížka, ale tak nějak mě dostala a docela jsem se musela pořád nad něčím smát. Akorát když jsem něco citovala Ňuňákovi, řekl mi, že čtu samé prasárny a to jsem prosím posledněčetla Karin Slaughter.

Ještě mám doma na poličce jednu knížku od Chucka, ale nevím, jaký je její titul, jelikož se opět topím ve zmrzlině a díky chladnému počasí, tu spíš ohýbám hřbety knih, než abych hladila páky stroje.

Konečně jsem se dočkala své vlastní horny. Takové té změti trubek, která vydává libozvučné tóny, hraje – li na ni hráč zkušený. Akorát se mi ta moje vysněná zasekla někde cestou na poště. Takže si dnes v dozvucích víkendového soustředění s orchestrem nezahraju na krásný nový nástroj. A to byl můj veliký plán na celé odpoledne! Nuže, pořád si můžu zablbnout na ten starý dobrý a známý a dát mu poslední sbohem. Začínám být nějakáúnavně rozkecaná, nezdá se vám?

Už dlouho si nikdo nepřišel pro zmrzlinu. A zahraju si na kytaru, heč 😛

Dobře, tohle už je vážně infantilní.

Continue Reading

Skřítek pomáhá včelkám

geniusbee.deviantart.com
geniusbee.deviantart.com

Daeris a Stuprumovi za to, že se starají o moje zdraví, a Ňuňákovi, aby se mu dobře spalo. Pac a pusu :-*.

***

Medová víla vyhlásila bankrot, kvůli deštivému počasí. Její pracovité dělnice se činily, jak mohly, ale kvítka se bez sluníčka neotevřela a nedávala sladký nektar. Náš maličkatý skřítek měl strach, že nebude mít na zimu dobrý med a včelí pálenku a tak pozval vílu na návštěvu, aby si zaopatřil dobré vztahy a tudíž i přátelskou protekci, pokud by přece jen nějaký ten med zbyl, aby se na něj dostalo.

Jeho vzdálený bratranec z dalekého ostrova jménem Cuba mu poslal jako pozornost láhev toho nejlepšího tamějšího rumu. Skřítčí kamarádi od Středozemního moře zas poslali košík plný limetek a náš malý šikula mohl vílu poctít chladivým mojitem. Netřeba dodávat, že máta rostla skřítkovi přímo na střeše chaloupky, jako součást kamufláže jeho obydlí.

Continue Reading

Ukradená inspirace

Psáno v neděli

Je doslova takové horko, že můj mozek není schopen produkovat věty delší než „jdeme se koupat“, „chci si dát sprchu“, „jdu si koupit zmrzlinu“ a „večer se sejdeme na pivo“ a to jsem dneska chtěla psát. Vážně! A mělo to být i hodnotný a hezký.

Chodím točit zmrzlinu do jednoho stánku. Je vyhlášená v širokém okolí a je vážně výborná, akorát když jí tak celej den točím a točím, už na ní ani nemám chuť. Vyjímkou byl a skvělá čokoládová, tu jsem měla třikrát za den. Jenom tak nějak na konci dne už nemám ráda lidi. Věřili byste tomu, že po mě pořád něco chtějí? Ruší mě od čtení knížky a psát se tam taky vůbec nedá. Leč, budou penízky na pivo a to je dobrá odměna. Tedy nejen na pivo, to by asi játra moje slabá neunesla.

Mám pocit, že mám konečně takový ty skvělý prázdniny, který si musím pořádně užít, kamarádi, pivo, koupání, procházky, blbnutí, přece jen, před vejškou je nejlíp.

A nějak nemám psavou a to mě mrzí, protože jsem psát chtěla a měla jsem i pár námětů, ale to horko úplně krade inspiraci a všechno tak nějak vyšumí. Ale čtu a někde v těch knihách se něco najde…

Pondělní dodatek neb v neděli servery neběžely

Sychravo a zataženo v posteli zůstat nutí…

Štěstí

Objevilo se jako záblesk, tenoučká nitka světla, nevinné pohlazení, malý špás života.

Potom si počasí pohrálo s mráčky a rozvířily se vlny emocí a vztahů v okolí a otřáslo to něžnou duší.

Ze záblesku se stal hřejivý okamžik, delší chvíle – přesto pomíjivá.

Pak přišla nemoc a konec špásů, ale hřejivý pocit, krásná chvíle přišla znovu a zůstala.

Láska pomohla uzdravit.

A tak jsem teď šťastná.

Protože to stejně nemá cenu.

A tak se Clairka konečně dostala k psaní něčeho hodnotnějšího, než jsou posty na facebooku a zprávy o tom, co měla dobrého k obědu, doufám, že se vám bude líbit a nezapomeňte prosím, názor svůj níže vyjevit. :)

V umělém kouři obarveném světly reflektorů se v nočním klubu svíjelo na parketu spousty holek, zletilých i nezletilých, zbrocených potem z tance, který se snažily překrýt litry parfémů, co si na sebe nastříkaly. Stejně jim to nepomohlo. Celý prostor smrděl jako pavilon opic a byl prosycen cigaretovým kouřem. Mezi „kráskami“ v tílečkách s přílišným výstřihem se kroutilo i několik výrostků, kteří byli buď hodně sebevědomí nebo hodně opilí. Jinak by je snad ani nenapadlo něco takového předvádět.

gilad.deviantart.com
gilad.deviantart.com

Stál jsem u baru se třetí skleničkou dvojité whiskey a všechen ten puch ve mně vyvolával hroznou chuť na sex. Proč to neříct takhle otevřeně, žejo? Kde jinde bych viděl mladý holky, který o sobě skoro neví a je snadný je získat? Na chviličku zavírám oči a vnímám jen monotónní dunění hudby, který rezonuje tělem. Pokud se tomu teda vůbec dá říkat hudba. Tuc, tuc, tuc a do toho cink, cink a brnk, brnk, brnk a nakonec ach, ach a jako sladká tečka do toho skučí hlas prohnaný počítačem slogany jako „sexy bitch“ nebo „fuck“ atakdále; to jistě znáte. Otvírám oči a přemýšlím, proč jsem vlastně tady. Aha, jasně, ten sex. Vůbec mě nezajímá, proč jsou tu ty holky, já chci prostě jen jednu vzít a bez velkých něžností ji na záchodě prostě přefiknout.Continue Reading