Děsná matka

Děsná matka

S křivě namalovanými linkami kolem očí, pruhem tuku kolem pasu, řvoucí na několik dětí kolem sebe, v upnutém tričku a legínách, které ještě zvýrazňují její nedostatky, žene se uštvaná matka městem. Stále řeší jenom to, kolik peněz jí zbývá do další mateřské, že obě její nejstarší děti už zase potřebují nové kalhoty, protože rostou jako z vody, že manžel už zase trčí v práci přesčas a pak se vrací domů o to později, protože ještě musí udělat obvyklou zastávku v hospodě.

Musí zajít do vietnamské prodejny pro cigarety, do supermarketu pro máslo ve slevě, koupí přitom nejlevnější colu za 5 korun, aby alespoň na chvíli utišila dětský křik. Nechápe, že kdyby pořád nebyla tak vystresovaná a věnovala se jim, nemusí jim kazit zuby tou sladkou tekutou močkou.

Myslí na to, jaké je zase horko, že se potí jako prase a že si už dva dny nestihla umýt vlasy, protože všechnu teplou vodu vyplácala na svoje malé křiklouny, kteří se vždycky hrozně zaprasí. Je nechutná. Všechno svoje životní štěstí i neštěstí svádí na svoje děti a manžela, který byl tak nezodpovědný, že koupil málo kondomů. Protože nechtěné těhotenství je vždycky chlapova vina, protože v časopisech pro ženy píšou, že se jim ta zodpovědnost má přenechat. To si rovnou může z hlavy nechat vyoperovat mozek. Kvůli tomu debilovi ani nedodělala učnák, protože tenkrát ještě ani nevěděla, že by měla nějaký kondom použít. Tak to asi neměla dělat vůbec.

Když jí náhodou skončí mateřská a všechny děti chodí do školy, jde se přihlásit na pracák, přestože všechny formuláře musí vyplňovat nejméně třikrát, než má všechno správně. Má-li to štěstí, že dostane práci v supermarketu, neustále nadává, že si musí pamatovat číselné kódy, že po ní lidé pořád něco chtějí, že dostává málo zaplaceno a že se na lidi musí usmívat. Stejně se mračí, nebuďte naivní.

No, a když je v důchodu a její vnoučata mají to štěstí, že její dcery nejsou po mamince a tedy netrpěly celý život svou nevědomostí a omezeností, vypráví jim, jak měla těžký život a vtlouká jim do hlavy moudra z časopisů pro ženy, protože to je to jediné, co kdy četla.

Že ji znáte? Je jich víc. Usmějte se na ni, když ji potkáte. Třeba ještě najde radost ze života a nějaký optimismus.

 

1 Comment

  • bludickka

    September 5, 2015 at 17:24 Reply

    Já ti nevím. Mám pocit, že žádnou takovou neznám :)

    Current score: 0

Post a Comment