Vstávání z mrtvých není nic snadného

handy-icon_06Myslím tím, vstávání z mrtvých blogerů, hornistů a pisálků, kteří se snažili prokousat prvním semestrem a úplně ztratili tvůrčí sílu. Teď když jsem o zkouškovém zhodnotila míru prokrastinace během semestru a to, kolik toho kvůli ní teď nevím, tak jsem si řekla, že už neexistuje výmluva, proč jsem některé věci nezvládala. Nebo možná existuje, ale rozhodně s tím chci něco udělat. Takže v tomhle okamžiku hluboké introspekce začínám plánovat lepší rozložení času a stanovuji nové priority. Možná si říkáte, že novoroční předsevzetí jsou dost zoufalá, nebo prostě nikdy nevyjdou, ale dejte mi tu šanci. Vždycky přece máme co zlepšovat a měnit, aby energie proudila a ne se jen válela na pohovce…

Takže z těch mrtvých vstávám.

sandara.deviantart.com
sandara.deviantart.com

Aktualizovala jsem knižní výzvu.

I když jsem tu loňskou nedotáhla do konce, věřím, že letos to dokážu a snad i mnohem líp. Možná kdybych do toho seznamu zařadila knížky k maturitě a skripta, na nějakých 40 se dostanu, ale buďme k sobě upřímní, tyhle výzvy toho spolu nemají moc společného.

Do dalšího semestru se prokousávám jen tak tak.

Ale prokousávám a beru to tak, že úspěšně bojuju s tím systémem na vyházení co nejvíce prváků, které nabrali jenom proto, aby dostali víc peněz. Upřímně si nemyslím, že je to nějak moc dobrý systém, hlavně proto, že vás to tak strašně demotivuje, že máte chuť s tím okamžitě praštit. Potom se hlavně všichni diví, že v některých oborech je málo lidí a že je to hrozný a proč ty lidi na té škole nezůstali a vyplyne z toho, že ta škole je moc těžká a noví zájemci se na ní pak třeba ani nepřihlásí. Hlavně že pak máme extra oddělení propagace fakulty, které se naopak snaží podobné fámy vyvrátit a na školu studenty nalákat. Vážení docenti, doktoři a ekonomové, domluvte se. Protože tohle vážně nemá žádný smysl pro budoucnost a pro dobro studentů.

Deníček matfyzačky je vážně špatný název pro blog.

Proč mi někteří lidé říkají, ať takhle tu stránku nazvu? Je snad ještě jiný, lepší způsob, jak odradit čtenáře, než psát o matematických problémech, radostech a strastech matfyzáka i na blog, kam se od toho chodím odreagovat.

Dokončím povídku o Ignácovi.

Vy sice nemůžete vědět kterou, protože je zatím pouze na papíře v sešitě na všechno a nemá konec, což je škoda, protože jsem vymyslela hezkou zápletku, bohužel už jsem ten nápad nerozvíjela tak dlouho, že netuším, jestli budu schopna ji oživit. Každopádně, chci něco napsat.

Budu předstírat, že mám volno, i když jsem se do včerejška učila jako blázen na zkoušky a v pondělí už jdu zase do školy, prostě budu teď tak alespoň 14 dní relaxovat, protože prostě není fér, že někdo měl volno třeba měsíc, protože sfouknul zkoušky v jednom týdnu. To je k těm strastem a navztekanému dítěti ve mně. Držte mi palce!

No Comments

Post a Comment