Odseknutí mozku

Taky se Vám někdy stalo, že jste byli tak nějak zaseklí na jednom bodu, nic se Vám nechtělo a vlastně jste ani nic moc dělat nechtěli, protože venku bylo hnusně, měli jste moc práce a už Vám nezbývala energie? Dneska mě napadlo, že je to jen zaseklým mozkem, protože najednou jako vypnete, pustíte autopilota a všechno se děje jakoby samo a vy to nemůžete nijak ovlivnit, dokonce se zdá, že se prostě nepřinutíte k žádné akci, protože to prostě nejde. A v tomhle stavu se dá setrvávat dlouho, dlouho a dlouho a vlastně ani nevíte, jak jste se do něj dostali.

Tak jsem byla zaseknutá i já a kupodivu mě z toho vytrhla škola, asi je to vlastně o jakémsi vytržení ze stereotypu nebo tak něco, nebo je to tím, že jak nás ty opakované věci nebaví a dochází nám energie, nakonec se její proud téměř zastaví a my se takhle zasekneme a pak už zas není dost energie potřebné na to, aby se motor roztočil pořádně, takže dře z posledního a takhle dřít může pěkně dlouho.

Takže jsem posledních pár dní tak nějak nedávala nic. Školu, organizaci vlastního času, ani udržení spokojenosti v mém nitru. Jako bych pořád nic nestíhala. Přitom všude vidím tolik věcí, které bych chtěla dělat, knížky, co bych si chtěla přečíst, články, které bych chtěla napsat, ale nápady na ně mi ulétávají a jsou prchavé a jaksi schované v mlze. Nejspíš to chce prostě jen pauzu. Pořádně se vyspat, vyléčit rýmu, podrážděný oko od kontaktních čoček a pak teprve pořádně začít a nezapomínat při tom odpočívat. Taky doufám, že se někdy vyrovnám s tímhle šíleným vedrem na koleji a všechno zas bude tak, jak má být.

Budu v kolotoči, ale spokojená a s klidem v duši…

No Comments

Post a Comment