Problémy

Lidi mají problémy, každý je má, můžou to být drobnosti nebo věci, na kterých závisí existence vesmíru. Liší se pouze v tom, jak se postaví k jejich řešení.

Někdo se prostě začne snažit a snaží se problém vyřešit s vědomím, že až dojde řešení, vyskytnou se problémy další. To je život…

Jiní se snaží všemi možnými způsoby od svých problémů odvést pozornost jinam a tak upozorňují na problémy druhých a ty svoje neřeší. Když se už už rozhodnou se sebou něco udělat, nakonec vždycky couvnou a nedotáhnou řešení ke zdárnému konci, ale stále se plácají v té své bažině, která je do sebe nasává víc a víc.

Můj problém je, že se mi vybila čtečka ebooků a sedím v práci a venku prší, ale rozhodně se v tom neštěstí nekoupu. I když… Zrovna v polovině žhavé scény mě to docela naštvalo.

Mám pocit, že kdybych teď začala psát, kopírovala bych něco z toho, co jsem v poslední době četla. Nedočkavě tedy čekám na začátek školy, protože nejlepší nápady vždycky dostávám při nudných přednáškách a taky už mě nebaví ten pracovní stereotyp. Abyste rozuměli, v září už nechodím na směny krátký, dlouhý týden, ale jsem tu každý den od 10 do 3 a když pak dorazím domů, nestihnu ani žádnou pořádnou činnost. Zkrátka nic.

Zároveň mám pocit, že je čas na pořádný odpočinek. Alespoň jeden den v posteli u filmu a s kytarou a s hornou a vůbec na nic nemyslet. Abych ty svoje aktivity zas neodstonala. Nemoci jsou vůbec taky dost na nic, tak se jim raději snažím předcházet, takové předřešení problému.

Achjo… jsem moc unavená na to, abych vyplodila něco inteligentního, asi to chce vážně pořádnou pauzu.

No Comments

Post a Comment