Protože to stejně nemá cenu.

A tak se Clairka konečně dostala k psaní něčeho hodnotnějšího, než jsou posty na facebooku a zprávy o tom, co měla dobrého k obědu, doufám, že se vám bude líbit a nezapomeňte prosím, názor svůj níže vyjevit. :)

V umělém kouři obarveném světly reflektorů se v nočním klubu svíjelo na parketu spousty holek, zletilých i nezletilých, zbrocených potem z tance, který se snažily překrýt litry parfémů, co si na sebe nastříkaly. Stejně jim to nepomohlo. Celý prostor smrděl jako pavilon opic a byl prosycen cigaretovým kouřem. Mezi „kráskami“ v tílečkách s přílišným výstřihem se kroutilo i několik výrostků, kteří byli buď hodně sebevědomí nebo hodně opilí. Jinak by je snad ani nenapadlo něco takového předvádět.

gilad.deviantart.com
gilad.deviantart.com

Stál jsem u baru se třetí skleničkou dvojité whiskey a všechen ten puch ve mně vyvolával hroznou chuť na sex. Proč to neříct takhle otevřeně, žejo? Kde jinde bych viděl mladý holky, který o sobě skoro neví a je snadný je získat? Na chviličku zavírám oči a vnímám jen monotónní dunění hudby, který rezonuje tělem. Pokud se tomu teda vůbec dá říkat hudba. Tuc, tuc, tuc a do toho cink, cink a brnk, brnk, brnk a nakonec ach, ach a jako sladká tečka do toho skučí hlas prohnaný počítačem slogany jako „sexy bitch“ nebo „fuck“ atakdále; to jistě znáte. Otvírám oči a přemýšlím, proč jsem vlastně tady. Aha, jasně, ten sex. Vůbec mě nezajímá, proč jsou tu ty holky, já chci prostě jen jednu vzít a bez velkých něžností ji na záchodě prostě přefiknout.

A už ji vidím. Sotva jde a nejistě míří k baru, přičemž rukou šmátrá v malinkaté kabelce. „Můžu Vás na něco pozvat, slečno?“ Ptám se úplně bez ostychu, o nic mi nejde, takže mi je úplně jedno, co ta holka udělá. Teda až na to, že by začala řvát: „pomoc, úchyl“. To se mi Vám jednou stalo a nebejt to ve velkým klubu, kde se na mě všichni dívali, asi bych jí dal takovýho facana, že by upadla na zem.

Tenkrát mě jen vyvedl ven drsně se tvářící securiťák a před klubem se rozchechtal a ještě se mnou pokecal, protože to byl můj kámoš.

Dneska to vypadá, že mám štěstí. Dlouhovlasá brunetka se na mě usměje a vzdá snahu cokoliv v té svojí taštičce najít.

„Ráda,“ odpovídá. Sakra, ta teda nevypadá moc opile. Nicméně pokračuju ve svý hře, protože ta holka je mimořádně hezká a stála by mi za to i kdybych se na ní mohl jen chvilku dívat. Abyste věděli, nebyl jsem žádnej hnusnej otrapa, co by nemohl mít normální holku, ale prostě mě nebavilo pořád se přetvařovat a snažit se vyhovět společenskejm konvencím a předpokladům a snažit se zaujmout nějakou vylízanou pipku, když je střízlivá. To dá docela zabrat. Normální holky, takový ty co maj mozek buď nikdy nejsou na skladě, nebo už někoho maj a kdybych někdy nějakou takovou dostupnou potkal, hodně bych se snažil, abych nevypadal jako nějakej tupoun, co se po nocích kroutí na parketu nočního klubu. Jak jste si totiž už všimli, já se nekroutím a neopíjím do bezvědomí. Jsem tajemný pozorovatel se sklenkou kvalitního pití u baru.

Přijdu si hrozně drsně, jak vám tu vyprávím o svým krutým rebelským životě a o tom, jak vyhledávám coury. Nebudu zdržovat a vyprávím dál.

Tak ji tak sjedu pohledem a je mi jasný, že bumbá tak akorát mojito (nevím teda proč, když lidi takhle akorát tak kazí dobrý pití zeleným citronem) nebo nějakou podobnou sračku. A víte, že vona si řekla vo vodu? Tak sakra, musím přece něco říct! „Poslouchej, kočko, nechceš vyzkoušet třeba nějakej long drink s kapkou kubánskýho rumu? Je to tůze dooobrý.“ No sakra, zním jak nachcanej zmrd. S tím se musí něco udělat. Pokračuju teda ve svým skvělým projevu: „a nebo víte co? Já si dám tu vodu s váma.“ A zkusím trochu vystřízlivět, abych si nepřipadal, jako vymatlanej sráč a hlavně tak ani nepůsobil. Na mladou dámu to mělo požadovaný efekt. Hezky se na mě usmála a vyhoupla se na barovou stoličku vedle mě. Ještě než nám otrávená barmanka podá dvě sklenice vody, zjistím, že mladá dáma si chce povídat a nejspíš má v hlavě i kousek mozku, takže se s ní opatrně pouštím do konverzace. Tyhle holky na jednu noc nejlépe znát co nejméně.

Jenže jak začínám pít vodu a pomalu střízlivím, zjišťuju, že ta holka má stejný zájmy jako já a je dost chytrá a vážně roztomilá. Sakra, co se to dneska večer děje? Já chtěl buchtu na rychlej sex na záchodě a místo toho možná potkávám dívku svýho života? S vědomím, že bych to teď mohl kompletně posrat a už jí nikdy nevidět jí zkouším pozvat k sobě domu. A představte si, ona souhlasí! Pořád Vám říkám, jakej jsem šarmantní frajer a tady to vidíte. Dobře, kdybych byl úplně střízlivej, tak takhle nekecám.

U vchodovejch dveří mám trochu problém trefit se klíčem do zámku, ale ne že bych byl opilej, prostě je venku už moc tma a moc pozdě na to, aby svítilo světlo nad dveřma. Moje milá společnice se tomu přesto chichotá, jako by to bylo nějak zvlášt vtipný a v baru místo vody pila vodku. Její smích ale není opilé hýkání, zní tak lehce a křehce a krásně. Už z toho pomalu skládám básně.

Tak se stalo, že jsme se ode dveří dostali do obýváku. Sama od sebe se posadila na mojí koženou pohovku, odložila si a poté se na ní pohodlně natáhla. Její oči se upřely na mě. Rozhodl jsem se pomalu si svléknout bundu. Vydal jsem se do kuchyně pro skleničky a v tajné skříňce našel jedno zaprášené archivní víno, které jsem si šetřil pro zvláštní příležitosti. Měl jsem jich tam víc a hezky si vychutnat jednu dobrou láhev, když potkám ženu tak jedinečnou, mi přišlo super.

Když jsem se vrátil zpátky, ospale na mě mžourala z pohovky, ale pořád měla v očích jakousi jiskru zvědavosti a zájmu. Abych ji pořád neoslovoval ona, upřesním její jméno. Byla to Veronika. Krásná a dokonalá mladá žena, do které už jsem začínal být blázen jen proto, jak se na mě koukala a pro to, že s ní zkrátka byla rozumná řeč.

Víno uměla pít, když jsem jí podal skleničku, nezačala hned cumlat okraj, jako když si holky objednají dvojku rozlévané břečky na diskotéce a neví jak chutná skutečné víno. Lehce si přejela jazykem po rtech a pak pustila do úst větší doušek vína, který postupně převalovala na jazyku a vychutnávala si tu skvělou chuť, jakou může mít jen to nejlepší archivní víno.

Opatrně jsem si přesedl k ní na okraj gauče. Maličko se odtáhla, aby mi udělala místo a se zájmem mě pozorovala. Potom zavedla řeč na něco velice zajímavého, ale nechtějte po mě, abych si vzpomněl co to bylo. Znáte to, prostě romantika, dva lidi si povídají na gauči se sklenkou vína, jsou u sebe proklatě blízko, tu a tam o sebe nechtěně zavadí a to je celé rozechvívá no a pak zkrátka přijde ta chvíle, kdy jsou sklenky prázdné a rozumný muž je obě vezme a postaví na konferenční stolek, aby se nerozbily.

Dal jsem jí ruku na záda a přitáhl si ji k sobě. Musel jsem se jí konečně alespoň maličko dotknout a zkusit jak líbá. Byla jako bohyně, jako kráska ze snu, která se najednou zjevila u mě v obýváku.

Ještě dlouho potom jsme tam seděli, objímali se a povídali si a najednou mi usnula na rameni. Vzal jsem jí do náruče a uložil k sobě do postele.

Když jsem se ráno probudil, její oči mne pozorovaly se zájmem, ale byla v tom i určitá ostražitost.

U dveří bytu, když jsme se loučili, řekla mi jen: „Děkuji za krásný večer a noc.“

„Uvidím tě ještě někdy?“

 

Tento text stejně jako další články na tomto blogu jsou výplodem mojí fantazije a vztahují se na ně autorská práva, proto mi je prosím nekopírujte a nevydávejte je za své. K čemu máme dnes tlačítko sdílet, že? Jinak samozřejmě jakákoliv podobnost s jinými díly je náhodná a nikde jsem neopisovala.

Přeji hezký den.
Vaše Cka

3 Comments

  • stuprum

    July 16, 2014 at 12:34 Reply

    S tím trefením se do zámku to je fakt libový maso. :) Znám to z rán protemnělých pálenkou dobře, mám ve svazku 20 klíčů a ani nevím, který co otvírá. :)

    DÍVKY NA JEDNU NOC, třeste se, píše Clairka. :)

    Current score: 0
  • Daeris

    July 20, 2014 at 01:20 Reply

    S trefením se klíčema do zámku mam občas taky problém, a to ikdyž nejsem nachcaná a neni tma. To třeba jdu ze školy domu a jsem na chodbě paneláku u dveří a slyšim, jak jde někdo nahoru po schodech, tak se snažim co nejrychlejš votevřít, jenže jak mam nervy, tak ten klíč prostě ne a ne vklouznout do dirky.:D A fakt se mi líbí popis myšlenkovejch pochodů hrdiny tohohle příběhu.

    Current score: 0
  • stuprum

    July 22, 2014 at 08:29 Reply

    Ten hrdina je fakt číslo. A nejlepší je, že takových je všude kolem nepočítaně. :)

    Current score: 0

Post a Comment