Jeden anonym

Chodil do práce a věděl, že to k ničemu není, každé ráno vstával a nemusel, protože nebylo důležité, že tam je. Byl jenom dílkem obrovské skládanky a za jeho namáhavou činností sestávající z nakládání a vykládání těžkých krabic se skrývalo mnoho nelegálních činností mezinárodní korporace.

ninish.deviantart.com
ninish.deviantart.com

Den co den podléhal absurdním náladám slečny sekretářky, která měla na starosti jeho oddělení krabic a prorazila spíš svými gelovými nehty, než svou bystrostí a inteligencí, ale i takové věci už jsou dneska možné. Přestávky na svoje ubohý balený cigáro sestávající víc z papíru než z tabáku, dostával tak zřídka, jak jen to zákon povoloval. Občasné přesčasy, jak bylo psáno ve smlouvě, chodil téměř denně a k tomu i soboty a neděle placené tak, že normální zaměstnanec „škodovky“ by si za ty prachy ani na pauzu do práce nepřišel. Měl z toho akorát bolavý záda, šrot v hlavě a pár bankovek, který utratil za jízdenky do práce a za jídlo. Když zaplatil další životní náklady, už mu nezbylo nic, co by ušetřil nebo využil jen tak pro svoje potěšení.

Ale korporace prosperovala, takže se mohl dál vyhřívat v jedné železobetonové hale s konstantní teplotou kolem 20°C a ředitelé si jezdili na dovolenou do Karibiku.

Na pobočkách 458, 241 a 820 přidávali do krabic kokain, marihuanu nebo heroin, zásilky označovali speciálním číslem a zmíněné balíčky si objednávali šéfové mafií. Zbývajících 997 skladů bylo jen zástěrkou a jejich činnost představovala pouze 10% zisku. Jejich vedení ale fungování podniku bralo velmi vážně a přísně, protože ani oni nevěděli, co se skrývá za úspěšným jménem. Stále si mysleli, že je to díky nim.

5 Comments

  • stuprum

    February 19, 2014 at 00:17 Reply

    No jo, legendární už. V té hale, kde je beton a železo jsem dnes a denně, ale je tam větší vedro!

    Myslím na Ku, brzy prorazím závory a půjdem. :)

    Current score: 1
  • Evil

    February 19, 2014 at 02:08 Reply

    no to teda.. takhle proplouvat stereotypem.. asi by mi švihlo.. škoda, že jsem taková držka, že mám hned chuť se vyptávat, co to vlastně vůbec dělám a k čemu ty hovadiny slouží.. tak jsem se to jednoho dne dověděla, kdy jsem s tím otravovala jak velení, tak kolegyně (který to absolutně nezajímalo, je zajímá jenom ta ubohá vejplata) konečně přišly na to, že by mi to měly ukázat a říct.. daly mi do ruky papíry na pročtení a čuměly na mě jako na dementa.. ale už to vím.. a vím, že nedělám zbytečnou práci.. a když se mě někdo zeptá, co vůbec dělám a k čemu to slouží, tak mu to můžu říct a nevypadám jako pitomec, co se peče ve fabrice (s konstantní teplotou 28° v zimě, 40° v létě), a neví, co vůbec dělá..
    ale taková práce.. jenom promrhanej život.. naplnění žádný, peníze žádný, radost žádná.. a pak to zjištění, že po vynaložení úsilí, času a zdraví, se ta snaha využije na něco takovýho.. to je na kulku do palice..

    Current score: 0
  • Podivná Emily

    February 19, 2014 at 11:03 Reply

    To je hodě dobrá inspirace. Proč si to nepřečtou i ta děcka, co myslí, že nic nemusí a všechno jim přiletí až pod nos?

    Current score: 0
  • bludickka

    February 19, 2014 at 14:12 Reply

    Ne, že by to tak bylo všude. Ale všelijaké ty zákulisní machinace, co se ve firmě odehrávají a do kterých zaměstnanec často nevidí… Člověk je jen loutkou v rukou zaměstnavatele, jehož ideální představou by bylo dřít svého podřízeného z kůže od rána do večera za minimální mzdu…

    Current score: 0
  • Daeris

    February 23, 2014 at 20:06 Reply

    No jo, život holt neni fér. Ale lepší nějakej než žádnej. Teda většinou.

    Current score: 0

Post a Comment