Jako na houpačce

Všechno hezký jednou končí a jednou začíná… ale proč nám to krásné pořád uniká, je to na dosah a pak to neuděláme jen kvůli nějaké společenské konvenci, přání, pocitu nebo příkazu někoho jiného? Copak to je svoboda? Když je moje štěstí ve mezích zákona? Jistě jste pochopili, že nemám radost z masakrování spoluobčanů a že si nestěžuju na zákon.

Asi to neřešte, mám divnou večerní náladu a je zároveň krásná a zároveň divná…

No Comments

Post a Comment