Ach…

Výlev románové postavy…

Už tenkrát jsem moc dobře věděla, že kdyby to byla jen nenávist, nikdy bych na něj tak dlouho nekřičela, nesnažila bych se ho přesvědčit o tom, co je správné a nechtěla bych mu zabránit v tom, aby si zničil život. Milovala jsem ho.

Emotions_by_Emindeath
emindeath.deviantart.com

Proč jen nám Bůh nebo to cosi, co řídí celý vesmír, komplikuje život emocemi? Na jednu stranu se z nich rodí všechno krásné, vzniká díky nim umění (dokonce i díky těm negativním), ale na druhou stranu, a řekněme si to upřímně, emoce jsou na houby. Nedokážeme se kvůli nim objektivně rozhodovat, ztrácíme kvůli nim čas, schopnosti, příležitosti i sami sebe, svazují nás tlustými provazy.

Kdokoliv, kdo nám něco řekne a máme k němu citový vztah, nás může totálně rozhodit jen díky citům, které k němu chováme a emocím, které prožíváme. Někdy si říkám že bych byla radši robot, nic necítit a na všechno kašlat. Na druhou stranu, miluju lidi a život a všechno, co je s ním spojené. Bez emocí bych to nebyla já, žejo? Nemohla bych psát, účastnit se společenských akcí, chodit s kámošema na pivo…

Takže radši budu dál na všechny, co miluju, řvát, aby pochopili, jak moc to myslím vážně, jak moc nechci, aby udělali hloupost nebo aspoň zvážili činy a důsledky. Vím, že jdu sama proti sobě, mlátit hlavou do zdi by možná bylo účinější, ale stejně mě moje emoce vždycky donutí jednat impulzivně a bez rozmyslu, absolutně iracionálně.

Pod tím vším Vás ale všecky bezmezně miluju, celej svět. Jen proto, že tu můžu být.

6 Comments

  • stuprum

    January 28, 2014 at 23:52 Reply

    Dojemný příspěvěk zasluhuje palec hore. :)

    Current score: 0
  • Daeris

    January 31, 2014 at 09:45 Reply

    S těma emocema to mám podobně. Dřív jsem si o sobě myslela, že jsem něco na způsob sociopata, ale /bohužel?/ asi nejsem. Docela nedávno jsem si uvědomila, že některý lidi prostě mám ráda. Ale aby to nebylo tak jednoduchý, nemůžu říct, že bych je měla ráda jenom proto, že prostě jsou, ale proto, že mi zjednodušujou život. Asi to zní docela sobecky, ale je to tak. Ne, uznávám, nevim, proč je mám ráda. Nevim, proč se někdy tak moc starám o někoho, kdo by mi pravděpodobně měl bejt u zadní částí mýho těla. Je to prostě na pytel. A co teprv situace, když se člověk do někoho, jak se řiká, “děsně zabouchne”. To mě vždycky ovlivní až moc, že bych radši necejtila. Je to až děsivý, jak nějakýho jedince dokážou ostatní ovládat prostřednictvím citů. Jo, a nakonec bych asi chtěla říct, že obdivuju tvůj pozitivní přístup k životu, je to hezký, když si někdo takhle váží života:)

    Current score: 0
    • Clairka

      Clairka

      January 31, 2014 at 22:32 Reply

      Asi bych nedokázala prostě na všechno kašlat. Svůj život miluju a řekla bych, že mám pro co žít. Vzhledem k tomu, že si až tak nemůžu “užívat” jako ostatní a chodit každej pátek do hospody a vracet se nad ránem, dělám jiný věci. Vlastně jsem za to i ráda, že nemůžu tolik pít a když už piju nebo cokoliv omamnýho kouřím, dávám si pauzu, takže nedokážu jen setrvávat na těch náhražkách, co činí většinu populace šťastnou a musím být šťastná i pozitivní doopravdy, bez záclonek…. ironie je, že to pak stejně skrývám za zástěrkou, aby to nenaštvalo ostatní :)

      Current score: 0
      • stuprum

        February 1, 2014 at 08:42 Reply

        To je pokrytecké jednání, Klarušo! :) Skrývat smíš jen své nedostatky, aby se do tebe lidi nezamilovávali. :)

        Current score: 0
        • Clairka

          Clairka

          February 1, 2014 at 11:14 Reply

          Já vím, že nejvíc lidí nasereš svou dobrou náladou,ale občas není dobrý všechny srát :)

          Current score: 0
      • Daeris

        February 2, 2014 at 15:29 Reply

        Já nekouřim ani nepiju /dobře, piju, ale to maximálně tak jednou za měsíc, jen tak na “ochutnání”/, poněvadž na to stejně ještě nemam věk a nechci si ničit mozek. Mám svůj mozek ráda:D Ale je dobře, že si v tom kouření a pití dáváš pauzu, je to zodpovědnej přístup.

        Mě to vždycky naštve, když mam špatnou náladu a ostatní maj energie na rozdávání a chovaj se, jako kdyby byli něčim nadopovaný. Já osobně tu svou případnou dobrou náladu většinou jenom předstírám, jsem docela melancholickej člověk, takže musí bejt pro okolí docela těžký na mě poznat, jestli jsem šťastná doopravdy, nebo jestli se jen skrejvám za maskou. Ale na druhou stranu, když už mám jakože fakt hodně dobrou náladu, tak s ní většinou otravuju i ostatní, takovej stav je u mě tak neobvyklej, že jsem se ho ještě nenaučila skrejvat:D

        Current score: 0

Post a Comment