Katyně – Pavel Kohout

bookSnad proto, že jsou vánoce svátky klidu a lásky, tam mám čas dočíst knížky, které jsem předtím číst nestíhala a dopsat svoje postřehy k těm, které jsou sice dávno přečtené, ale chybí jim ta moje osobní glosa, kterou prostě musím a musím napsat, neboť si ji zkrátka žádají. A abych Vás pořádně naladila a podpořila Vaši sváteční náladu, začnu s knížkou, kterou jsem dnes v noci naposledy zaklapla a která je tedy pořádně morbidní.

Název: Katyně
Autor: Pavel Kohout
Rok vydání: 1979, 1990

Popis:Hlavní hrdinka je Lízinka Tachecí, kterou nechtějí přijmout na žádnou ze středních škol. Její ctižádostivá matka se snaží ze všech sil, aby její dcera mohla mít maturitu. Nakonec se dostane do prvního ročníku nově založené školy pro katy, tzv. SUPOV (Střední učiliště popravních věd). Studium ve škole je jednoroční a hlavní příběhová linie románu kopíruje důležité události školního roku. (databazeknih.cz)

katyne

Asi nedokážu napsat nějakou recenzi nebo cokoliv podobného, nechci vyzradit žádnou ze zápletek nebo jednotlivých charakterů postav, asi je ani nedokážu správně okomentovat, nebo prostě nechci, ale nečím zvláštním si mě ta knížka prostě dostala.

V první řadě v ní vůbec nenajdete kapitoly, jak jste na ně zvyklí. Jedna totiž končí v půlce věty a další je označena jen číslem a věta pokračuje dál, ale na jiném místě, v jiné době nebo v jiné vzpomínce. Některá je tak dlouhá, že jí na jeden zátah prostě nepřečtete a musíte si dojít minimálně na záchod nebo pro pití, jiná má jen jedno nebo dvě slova. Díky tomu jsem někdy musela hledat vlastní smysl oné rozdělené věty nebo kratičké kapitoly. Ale každopádně je to vytržení ze stereotypu, protože někdy na konci kapitoly se Vám prostě už vážně nechce číst dál a jindy víte, že musíte, i když je půl jedné ráno a druhý den Vás čeká škola nebo práce.

Zadruhé se mi hodně líbilo téma knížky, Lízinka Tachecí jako první katyně, i když se k ní to povolání na první pohled nehodilo, je samé překvapení. Někdy se dočtete popisu myšlení dítěte, které si počítá lístečky na kytičce nebo čáry na stěně, v zápětí je z ní v závěru knížky krásná žena, i když vlastně nevíme, jaké jsou její pocity nebo postoj k celé situaci.

Zatřetí, a asi i zaposlední, knížka je celá šokující a nejvíc šokující je její konec. Slušný pan Vlk, kerý vede školu pro katy, nikdy by se neúčastnil nevěry nebo jakéhokoli jiného mravního provinění a který je celou dobu jakýmsi patronem celé věci a vše má pod kontrolou, se ocitá ve středu milostného trojúhelníku a v posledních odstavcích knihy je jakýsi nástin myšlenky na domácnost všichni se všemi a jakýmkoli způsobem!

Autor na konci knížky popisuje její zrození a dozvídáme se, že byl ovlivněn normalizací, účastí na odboji, podpisem Charty 77 atd., takže není divu, že Katyně je literaturou undergroundovou, která obsahuje erotická témata, vulgární výrazy, popis činnosti tajných organizací a vlastně i fungování totalitního režimu. Hlavní myšlenkou přitom zůstával protest proti trestu smrti, který v knížce není kritizován, ale oslavován, což čtenáře asi tak nějak navádí k odporu vůči tomu všemu.

No Comments

Post a Comment