III. V léčebně

bookTak, že jsou teda ty vánoce a konečně ustaly všechny ty písemky a práce a shon kolem maturáku, přidávám sem další část povídky, když už jí teda píšu aspoň do šuplíku a doufám, že se najde někdo, kdo jí přečte a bude se mu líbit. Říkám si říkám, že bych přes vánoce mohla stihnout plánované změny v designu, nebo aspoň přidat nové články, aby jich tu bylo víc… Mějte se vánočně! :)

Navazuje na povídky V nemocnici a V márnici.

III. V léčebně

 

Bílá místnost. Holé stěny. Židle. Lůžko. Stůl a na něm hromádka prázdných papírů a pečlivě ořezaná tužka. S gumou.

Co nejdál ode dveří, úplně v rohu za postelí, se svíjí do klubíčka postava. Má na sobě lékařský plášť a pořád stejné bílé kalhoty a tričko.

Už tři dny se skoro nepohnul. Asistenti přijdou, donutí ho vypít sklenici vody a hrneček polévky. Dovedou ho na toaletu. Ne, že by to potřeboval. Usadí ho v pokoji na postel. Odejdou a zamknou za sebou dveře. S úzkostlivým výrazem je pozoruje. Jakmile zacvakne západka, vrhne se k přistavenému kbělíku a tekutou stravu vyzvrátí. Jde a schoulí se na zem v rohu pokoje. Za postelí. Když se s ním specialisté snaží promluvit, odpovídá jen: „Zabil jsem živé děti.“

Jeho kalné oči bez života hledí na protější stěnu. Zabil jsem živé děti.

Vyschlé rty. Zbytky žaludečních šťáv u ústech. Zabil jsem živé děti.

Zabil jsem živé děti.

Záblesky vzpomínek. Dlouhá chodba. Nepřirozené světlo. Dětský křik. Rozlitá voda na podlaze. Světlo. Ne! Krev!

Nemůžu dýchat, ne, nemůžu se ani pohnout, mým tělem zmítá křeč. Řítím se na zem do rudé loužičky. Hlavu svírám v dlaních. Pitval jsem živé děti.

„Byl jsi o to požádán, těla byla nehybná a bez života, proměnila se v plastové panenky, v noci je musel oživit snad ďábel!“ Slyším od vysoké postavy. Zrzavé dlouhé vlasy. Černé desky. Propiska. Cvak. Cvak. Klíče. Bouchnutí dveří. Cvak. Cvak. Jsem zase sám.

Byli živí. Je jedno, jak vypadali, je jedno, že se probouzeli jen v noci. Byli živí.

Zabil jsem. Živé. Děti.

v-o

***

Dobře no, možná, že je to takhle před vánoci trochu depresivní, ale jinak by mi to nenavazovalo na další části. :)

Cka :)

1 Comment

  • stuprum

    January 23, 2014 at 17:30 Reply

    Che che, V má vlastní pravidla, spád a prostředky, kterými nám představuje fantazii. Navíc škála námětů je téměr neomezená. :)

    Current score: 0

Post a Comment