I. V nemocnici

handy-icon_06Navzdory mému předsevzetí, že Vás zde doslova zahltím novými články a nápady, dostala jsem se k nějakému vkládání až teď. Dnes Vám můj brk přináší první z povídek ze série V… , která původně vůbec neměla vzniknout. Protože se ale v mé myslivně objevila další inspirace, připisuji postupně volné pokračování příběhu. Záleží jen na mě a na tom, jak se vyspím, co se objeví v pokračování. :) Doufám, že se nebudete bát vyjádřit svůj názor a to jakýkoliv, jsem otevřená kritice i chvále. Příjemné čtení přeji.

I. V nemocnici

Nemocniční chodba byla zalitá mihotavým světlem zářivek a bílé světlo odrážející se od zelených omyvatelných stěn dávalo tváři kráčející sestry vzhled živé voskové figuríny.  Zahnula na pokoj 513, aby jako obvykle po třech hodinách vzbudila spícího chlapce a dala mu infúzi s novou dávkou antibiotik.

Na vedlejším pokoji se právě probudila mladá dívka s bolestí v zádech. Vstala z postele a vydala se na procházku po chodbě; světlo nepřipsalo ani jí o moc více života než plastové panence.

Na pokoji s šestiletými dětmi byl klid, všichni pokojně spali, jen malý chlapec na posteli až úplně u okna se choulil pod peřinou tak, že z něj nekoukal ani vlásek. Otevřely se dveře z chodby a paprsek světla přeběhl po přikrývkách chlapců. Jednomu z nich paprsek namaloval na čele tenkou čárku, druhému načrtl linku na zápěstí, jejich kůže vypadala stejně, jako lesklý nátěr kovových stolků na kolečkách.

Na pokoji lékařů začal blikat zvonek. Na pokoji 513 se někomu něco stalo, za malou chvíli potom se ozval jekot. Doktor, celý rozespalý vykročil na chodbu a ztuhl. Jako by jeho kůže najednou ztvrdla. Po chodbě kráčela jako přízrak dívka, v obličeji nezdravou barvu. Z již zmíněného pokoje vyběhla sestra třímající v ruce injekční stříkačku, nevěřícně zírala na jehlu. Jako nevidomá vrazila do nemocné dívky a ta dopadla s dutým prásknutím na zem. Lékař jí pomohl vstát. Uvědomoval si, že navzdory horku je její kůže nezvykle chladná. Zastavil hysterickou sestru, nebyla schopná slova. Jen ukázala směrem k pokoji a potom se sesula do křesla pro návštěvy.

Medik vešel do pokoje a rozsvítil světlo, pohlédl na postel. Namísto chlapce ležel na posteli obrovský panák. Jak zvětšený Kenn od Matella. Doktor vytřeštil oči. Chlapec na posteli otevřel kukadla a jeho plastové končetiny se začaly hýbat. Usmál se. I znalý lékař vyběhl vyděšeně z pokoje. Vrazil do dívky na chodbě. Opět se ozval ten zvláštní dutý zvuk. Pozorněji se podíval a v hrůze ji od sebe odstrčil. I ona byla celá umělá. Doktor pozadu klopýtal zpátky a narazil do stěny. Tentokrát vydalo lomoz jeho tělo narážející do dřevěného obložení. Zvedl ruku na úroveň očí. Leskla se, byla celé hladká a studená. Mladý muž doslova zavřeštěl a sesunul se na zem.

Druhý den ráno, když přišla na oddělení nová služba. Našla v chodbě ležet panenky, ale ne ledajaké. Byly v životní velikosti a přesně se podobaly personálu, co měl noční směnu. Při úklidu pokojů byli i ostatní pacienti nalezeni neživí. Jak naaranžované figuríny v muzeu okupovali postele na dětském patře okresní nemocnice. Nic se ani nepohnulo. Jen na jedné posteli u okna se hluboko zavrtaný do peřiny probudil malý chlapec. Jako jediný nebyl osvícen světlem chodby.

v-o

4 Comments

  • Finer

    September 13, 2013 at 17:44 Reply

    Píšeš hezky a ten příběh má rozhodně něco do sebe :) Jen by bylo dobrý upřesnit jednu (pro mě do očí bijící) maličkost – medik není doktor, ale student medicíny 😉

    Current score: 0
  • Clairka

    Clairka

    September 16, 2013 at 17:39 Reply

    Ty aby sis nerejpnul… normální člověk si toho vůbec nevšimne 😀

    Current score: 0
    • Finer

      September 26, 2013 at 14:09 Reply

      a ty píšeš tyhle věci pro normální lidi? 😛

      Current score: 1
  • III. V léčebně | Clairka.cz

    December 22, 2013 at 17:06 Reply

    […] na povídky V nemocnici a V […]

    Current score: 0

Post a Reply to Clairka Cancel Reply