Informace o studentské anketě mezi prváky na MFF a její výsledky

Copak Clairka dělala, když půl roku na blog nepřispívala?

Samozřejmě, že vášnivě studovala a prohlubovala svou lásku k matematice…

Zaznamenala jsem spoustu ohlasů na anketu, většinou zprostředkovaně od kamarádů. Někomu se anketa líbila, někomu se nelíbila, někdo v tom smysl neviděl, někdo ano, někdo se ptal, proč. Mám trochu tendenci všechno to vysvětlit.Continue Reading

Červená karkulka 2.1

Dokázala jsem to!

Zvládla jsem v tom říjnovém shonu dopřeložit povídku, kterou už mám na stole celé prázdniny. Čtěte a napište, jaké z ní máte pocity. Překlad je zase docela jiný než původní sloh, ale slečna, která tu povídku píše, nejspíš nezná pojmy, jako čárky, tečky, věty a odstavce. Zároveň, přestože avizovala pokračování, zatím žádné není, takže si můžete myslet cokoli chcete. První část příběhu je zde.

Původní název: The Girl in the Red Hood – II. What happens after
Autorka: just-a-littleGrimm
Jazyk: angličtina
Žánr: pohádkaContinue Reading

Nerdí život 2.0

Muhehe… v pondělí mi začíná druhý ročník na MFF a přemýšlím, jestli se mám snažit vzpomenout si na to, co jsme dělali vloni. Myslím si totiž, že to budu potřebovat.

Mám zvláštní a neurčitý pocit. Denní rozvrh mám nabitý od rána nejméně do sedmi do večera, i když nejvíc hardcore bude středa, kdy v 8 ráno opustím kolej a vrátím se v 11 večer. A přesto se na to všecko tak hrozně nedočkavě těším, na ten pocit zaměstnanosti, aktivity, pohybu, práce… Jsem v procesu konkurzu do orchestru a po včerejší zkoušce myslím, že tam budu chodit jako za odměnu, protože je to tak skvělé, někde si zahrát, chvilku myslet úplně jinak, nehledě na to, že dirigent mluví skoro celou dobu anglicky, protože jsme takové mezinárodní seskupení, baví mě to, až se intenzity té emoce skoro děsím.Continue Reading

Děsná matka

S křivě namalovanými linkami kolem očí, pruhem tuku kolem pasu, řvoucí na několik dětí kolem sebe, v upnutém tričku a legínách, které ještě zvýrazňují její nedostatky, žene se uštvaná matka městem. Stále řeší jenom to, kolik peněz jí zbývá do další mateřské, že obě její nejstarší děti už zase potřebují nové kalhoty, protože rostou jako z vody, že manžel už zase trčí v práci přesčas a pak se vrací domů o to později, protože ještě musí udělat obvyklou zastávku v hospodě.

Musí zajít do vietnamské prodejny pro cigarety, do supermarketu pro máslo ve slevě, koupí přitom nejlevnější colu za 5 korun, aby alespoň na chvíli utišila dětský křik. Nechápe, že kdyby pořád nebyla tak vystresovaná a věnovala se jim, nemusí jim kazit zuby tou sladkou tekutou močkou.

Myslí na to, jaké je zase horko, že se potí jako prase a že si už dva dny nestihla umýt vlasy, protože všechnu teplou vodu vyplácala na svoje malé křiklouny, kteří se vždycky hrozně zaprasí. Je nechutná. Všechno svoje životní štěstí i neštěstí svádí na svoje děti a manžela, který byl tak nezodpovědný, že koupil málo kondomů. Protože nechtěné těhotenství je vždycky chlapova vina, protože v časopisech pro ženy píšou, že se jim ta zodpovědnost má přenechat. To si rovnou může z hlavy nechat vyoperovat mozek. Kvůli tomu debilovi ani nedodělala učnák, protože tenkrát ještě ani nevěděla, že by měla nějaký kondom použít. Tak to asi neměla dělat vůbec.

Když jí náhodou skončí mateřská a všechny děti chodí do školy, jde se přihlásit na pracák, přestože všechny formuláře musí vyplňovat nejméně třikrát, než má všechno správně. Má-li to štěstí, že dostane práci v supermarketu, neustále nadává, že si musí pamatovat číselné kódy, že po ní lidé pořád něco chtějí, že dostává málo zaplaceno a že se na lidi musí usmívat. Stejně se mračí, nebuďte naivní.

No, a když je v důchodu a její vnoučata mají to štěstí, že její dcery nejsou po mamince a tedy netrpěly celý život svou nevědomostí a omezeností, vypráví jim, jak měla těžký život a vtlouká jim do hlavy moudra z časopisů pro ženy, protože to je to jediné, co kdy četla.

Že ji znáte? Je jich víc. Usmějte se na ni, když ji potkáte. Třeba ještě najde radost ze života a nějaký optimismus.

 

Angie čili život štěněte

Pořídili jsme si s miláčkem miminko, totiž – štěnátko. A je to holka, tedy krásná fenka border kolie. Musím říct, že je to pro nás velikej krok k zodpovědnosti, ale taky ke zlepšení našeho fyzického a duševního zdraví.

Berte to jako omluvu, že jsem se celý měsíc nedostala k psaní, ale akce nákup štěněte byla dobrodružná a vzrušující, protože se všechno muselo stihnout, než se vrátí přítelovy rodiče z dovolené. Pak jsme doufali, že nedostanou infarkt…Continue Reading

Letní tlení

Ještě v žádné knihovně, kromě té pražské, jsem nezažila knížky bez igelitového obalu a musím říct, že číst knížku, která nešustí a nelepí se na ruce je o dost příjemnější. Zvlášť v těchto tropických dnech uplynulého týdne. Dneska jsem se konečně vyspala na to, abych si mohla ve stínu číst a po chvilce mi nepadala víčka.

Byla jsem na festivalu Mighty Sounds…Continue Reading

Nerdí život no. 4

Zkouškovej článek v tomto roce už naposledy. Slibuju!

Všechny zkoušky mám splněny, což je neuvěřitelné. Jsem tak ráda, že jakmile jsem přišla z té poslední, padla jsem do postele a spala. Bylo to teprve dnes odpoledne a kupodivu, už se mi chce spát zase. Přestože je léto, nejspíš zahájím období vydatného zimního spánku.

Byla jsem v knihovně. Tak moc jsem si užívala to, že nemusím nic dělat, tu svobodu půjčit si knížky, který chci a ten výhled na plány na celej červenec. V srpnu už bohužel zas musím začít dělat věci do školy, ale i tak.

Balím věci na koleji. Když si vezmu, že při stěhování sem jsem měla krabici a kufr a teď mám dvě velké cestovní tašky, je nutno říct, že jsem si to tady přece jen hezky zařídila a teď to všechno musím vzít a sbalit a na léto někam uklidit. Je v tom trocha nostalgie. Ale já se vrátím.

Jen co se mi mozek trochu odlehčí, začnu zase psát články krásně poetické, protože nápadů a materiálu mám dost.

 

Nerdí život no. 3

Zkouškové na koleji se pozná tak, že jsou v automatu na pití vyprodaný všechny energiťáky… A to je to takovej ten velkej, jak za sklem vidíte, jak k vám to pití jede. Energiťáky jsou tam asi v 10 přihrádkách. Včera jsem vykoupila ten úplně poslední. Muhehe… A pak jsem se rozhodla, že už to ošklivý chemický ble nebudu pít, tak tady teď zobu čistou přírodní guaranu, ovoce a zeleninku.Continue Reading

Nerdí život no. 2

Mám tolik plánů na prázdniny, mám tolik nápadů co dělat, ale nejdřív, než to všechno zrealizuji musím dokončit semestr. Jak ráda bych šla ven, fotila, psala, hrála na kytaru nebo na hornu… a stejně musím nejdřív otevřít sešity a skripta a dostat do hlavy informace potřebné pro složení zkoušky. Doufám, že se ten elán dělat ty další věci je tak nevytratí. Nechci to všechno donekonečna odkládat, ale sama sobě zakazuji takové to dlouhodobější rozptýlení. Je fajn odpočinout si na dvě hodinky, ale nemůžu se prostě pustit úplně naplno do něčeho, s čím bych si chtěla hrát a užívat si činnost. Leč příští týden budu mít volno, takže se do něčeho pustím, aby mi ten poslední měsíc do prázdnin lépe utekl.

Obrázek: http://scotto.deviantart.com/

Nerdí život no. 1

13.5.2015 – 18:00 Knihovna

sawsan-0.deviantart.com
sawsan-0.deviantart.com

Asi nedokážu úplně popsat takový ten pocit, který mám vždycky, když mám čas trochu přemýšlet, ale nemám čas psát. Třeba jedu tramvají nebo vlakem, nebo jsem na procházce a hlavou mi běží příběh nebo nástin příběhu, cokoliv, co by se dalo zapsat a věřím, že by to bylo úžasné… A pak přijdu do školy a musím se soustředit na něco jiného, nebo přijdu na kolej a jediné na co myslím je jídlo a postel. Ted mám chvilku v knihovně a o všem tak nějak přemýšlím a zamýšlím se nad tím, proč že to vlastně nemám čas psát. Protože psát pro radost se dá třeba i jen dvacet minut denně a je to super pocit. Třeba si jen napsat pěknou glosu.

Takže, přestože je ted to zkouškové, zkusím aspoň maličko psát a bavit se tím, abych se nezbláznila a protože věřím, že to jde.

Možná že se ze mě díky tomuhle rozhodnutí stane světová blogerka, ale kdo ví. Necháme ten souboj na mě a na čase a já věřím, že se během chvilky dostaneme do příjemné souhry a budeme si rozumět.

Continue Reading